PSÍ PŘÍHODY: Zápas s Paroubkem
Nemusíte se obávat, že se do sekce psích příhod připletl nějaký politický komentář. V našem rodinném žargonu, Paroubek, toť žába, žabák, ropušák. Do zahradního jezírka se nám nastěhovala ropucha a po nocích tam hulákala a právě od její výřečnosti jsme odvodili jméno.
Potíž je v tom, že Ljuba se žab bojí a štítí a Anna Marie, její dcera, se jich děsně bojí a štítí. Já k nim mám vcelku vlažný vztah, k žábám tedy, ne snad, že bych si v nich liboval, ale moje bání a štítění si rezervuju pro kraby a jim přidružené nohaté potvory pavoučího typu, kdežto žába má dle mého názoru rozumný počet končetin.

A co Iris? V koutě zahrady jsme do včerejška měli uložené zbytky starého plotu. Pondělí, to je den, kdy se navečer otevírá občanům Zvole veřejná skládka a tam jsme hodlali ty pozůstatky odvozit. No a jako předvoj šla Iris. Jelikož je to pes lovecký, specializovaný jako stavěč, zvěř dovede objevit, a pak stojí se zalomenou nohou a kouká a kouká a čeká, až přijde udatný lovec a zvěř hrdinně odpráskne. Tak to má v genech.
Takže najednou koukám, jak ta Iris stojí u plotu se zalomenou nohou. Ještě jsem si stačil pomyslet, že staruška už vidí zvěř ve všem možném, třeba si myslí, že je tam zalehnutá zebra... a najednou vidím Paroubka!
Byla to statná ropucha velká jak dvě pěsti, zalezlá hned na kraji. Skočil jsem tedy do kuchyně pro igelitový pytlík a žábu lapil a uložil v pytlíku do auta s tím, že ji vypustím u rybníka. Vracel jsem se od auta a koukám, Irda stojí se zalomenou nohou. On tam druhý Paroubek!
Tyto děje vylákaly ven Ljubu. Pro druhý pytlík běžela ona a taky pro třetí. Ano, Iris objevila i třetího Paroubka. Ten byl zelený, puntíkatý.
"Iris vyšťourala všechny Paroubky," mínila pak Ljuba, když jsme vezli zbytky plotu na přívěsném vozíku na skládku.
"Určitě," pravil jsem nepřesvědčivě.
"A oni si to mezi sebou řeknou, že u nás je zlý čmuchací pes a už sem nikdy žádný nepřijde."
"Jistě se mezi sebou všechny znají," přikývl jsem a poslouchal, jak na zadním sedadle poskakují igelitové pytlíky.