RODINA A PŘÁTELÉ: Patálie se sněhem
A přišlo to na plné pecky, napadlo pět centimetrů sněhu a země sténá pod bičem kalamity. Já vím, já vím... Namítnete, že na Vysočině napadlo víc, než 5 cm a že se na to dívám z hnusného pragocentrického hlediska... Nicméně tady máme opravdu 5 cm poprašku. No a když jsem jel odpoledne z města domů do Zvole, v té nejhorší zatáčce nad Vraným visel za břicho auťák, zadkem na silnici, předkem ve strži. Což mi připomnělo historku starou dnes možná třicet let, když jsem jednou jel v zimě s kamarády v noci z Tanvaldu a v jedné vesnici nás zastavil rozčilený pán.
Ukázalo se, že je to ožralý řezník. Řídil wartburga, vylít ze zatáčky taky zůstal viset za dno auta na hraně jakéhosi zděného tarásku. Vezl pět dalších kamarádů řezníků z nějaké zábavy, všichni byli nametení a - ulítlo jim to. Nikomu se nic nestalo a tak koukali zmizet dřív, než přijedou policajti.
Řešení bylo na snadě: šest silných řezníků by mohlo vytáhnout to auto ven, tím spíš, že jsem byl ochotný přispět tažnou silou mé renaultky!
Jenže jak byli ožralí, hádali se mezi sebou a nebyli schopní koordinované akce. Dokonce nedokázali pochopit, že ten Wartburg nevyjede vlastní silou - protože má hnací kola ve vzduchu!
Odjeli jsme, aniž jsme jim mohli pomoci. A ten obraz šesti rozhádaných řezníků u auta, které by ze škarpy snadno vytáhli, mi leží na mysli dodnes. Je to podobenství pro mnohé, co vidíme kolem sebe.
Takže, jezděte opatrně a na zimních gumách!

PSÍ PŘÍHODY: Pejskové a krmítko
Bart i Iris jsou pejskové věku zralého a už dávno pochopili, že ptáci jsou za horizontem ani ne tak jejich zájmu, jako jejich možností. Ptáci si ale nesmějí moc troufat, jinak se pejskové zlobí. Nuže, zdá se, že ptáci jsou doslova zběsilí. Chápu je - napadl sníh a nastala nouze o zobec. Máme na zahradě ne jedno, ale hned dvě krmítka, jedno menší, druhé větší. Sypeme pravidelně slunečnicová semínka a ptáčkové přilétají a zobou. To děláme už od začátku zimy.
Jenže jak ta zima přitvrdila, zhrubly móresy.
Nejdřív přiletěl kos, nacpal se do jednoho z krmítek a nechtěl malé ptáčky dovnitř pustit! Pak přiletěl druhý kos a snažil se toho prvního vyhodit a ten se nedal a tak ti dva uzurpátoři spolu bojovali do té doby, dokud nepřiletěl strakapúd. Taky se chtěl dostat k zobu a když neuspěl, začal klovat do trámku, na kterém je krmítko připevněno.
Za tak dramatické situace je těžké vysvětlit Iris a Bartovi, že je to normální života běh.
Poměry u krmítka připomínají bojiště. Napadla mě morbidní idea, že k výbavě ochránce ptactva by kromě krmítka a pytlíku semínek měla patřit i vzduchovka. Ale ujišťuji, že tato idea, podobně jako mnoho jiných, zůstala zašita uvnitř mé pošetilé hlavy.