RODINA A PŘÁTELÉ: Chvála elektrického šroubováku
To byla vždycky věc, o které jsem si myslel, že si ji jednou koupím, až budu všechno mít a přebudou mi peníze. Což se nestalo nikdy. Byl jsem tedy bez elektrického šroubováku, aniž bych tušil, o co přicházím. Až jsem onehdy byl s Ljubou v Bauhausu a ona přihodila do vozíku elektrický šroubovák - za necelé tři stovky. Je to bachratý prcek, má dva knoflíky, jedním se šrouby utahují, druhým povolují. K němu jsou pak tři sady různých nástavců, křížových i plochých šroubováků a několik vrtáků. Je na akumulátorek a je k němu nabíječka.
Už dříve jsem si ho všiml a říkal jsem si, že něco tak mrňavého nemůže fungovat. Znám profi šroubováky s velikým blokem akumulátorů - poprvé jsem to viděl v činnosti, když nám na Mrázovce dělali pánové plot. Tak samozřejmě na to utáhnout tisíc šroubů do plotu tenhle prcek za tři stovky není. Ale pro běžné šmejdění po domácnosti je skvělý.
Dochází k tomu jevu, kterého jsem si všiml už mockrát, že něco léta nemám a nechybí mi to a pak to najednou mám a říkám si - jak jsem bez toho mohl bejt!
Takže dneska jsem skládal dohromady poslední skřínku z IKEA. S elektrickým šroubovákem je to raz dva hotové. Možná, že bych měl s chválou elektrického šroubováku polevit, abych nesnižoval záslužnost mého počínání... Měl bych naříkat, jaká je to děsná klopota a dřina zacházet s elektrickým šroubovákem. Ale zase bych to nesměl přehánět. Hrozí nebezpečí, že by ženská osoba šroubovák popadla a pravila - dej to sem, udělám to sama!

PSÍ PŘÍHODY: Žejkačka na uchu
Měli jste někdy žvekačku ve vlasech? Já tam jednou zapasíroval celé bago žvejkačky a maminka mu vystříhala pleš o velikosti pivního tácku. Dnes bych mohl mít na hlavě rozpatlaných pět žvejkaček. Což o mě nejde - Bart si vpasíroval do srsti na uchu žvejkačku!
Čert ví, kde k ní přišel. On je mocný žvejkač, ale zajímají ho jenom tenisáky. Ževjkačku prostě sežere jako cokoli, co se zdá být jedlé. Na očistné snahy reaguje asi tak vlídně,jako Křovák při pokusech mu vytáhnout kruh z nosu. Čím se čistí psí ucho? Bebnzínem? Tvorovi, který má stotisíckrát citlivější čich než člověk? Kdyby tak byla čistírna psů... Byla by tam dlouhatánská fronta. Onehdy se Iris vyválela ve chcíplé rybě. Netuším, kde na ni narazila. Pravda, kousek od nás je rybník, ale Iris u něho nebyla. Procházeli jsme se po lesní cestě a po návratu smrděla rybinou.
Třeba se ta ryba někde udusila žvejkačkou. A zbytek té žvejkačky jsem našel na Bartově uchu.
Nezbývá, než planě teoretizovat o původu té nezdoby. A čekat, až se žvejkačka odrolí sama od sebe. Nejen ryba, ale i žbejkačka na uchu je smrtelná.