RODINA A PŘÁTELÉ: Workshop pro scifisty
Na Miniconu v Technickém muzeu v Praze na Letné jsem v listopadu navrhl, že by se na stránkách Ikarie mohl otevřít workshop. Navrhoval jsem tam i téma, avšak po poradě s Vladem Ríšou jsme téma změnili a zde to máme: Kontakt s mimozemskou civilizací. Workshop je v literárním světě něco jako seminář či dílna. Má svého vedoucího, to jsem tedy já. Vyhlásil jsem téma, které má i pod-název: A co mimozemšťané, snědí nás? Budu rád, když se workshopu zúčastní i čtenáři Neviditelného psa. Zřídil jsem pro ten účel i spec webovou stránku.
Jde především o to zmapovat všechny (pokud možno všechny) možnosti kontaktu. Jak bude vypadat, až nastane? Nejde o povídky, jde o konkrétní představu, o scénáře reálného děje. Už před mnoha lety jsem vyhlásil podobný workshop, ale dobře nedopadl. Lidé nepochopili smysl věci. Mysleli, že mají za povinnost mi vysvětlit, že jsme pitomec a že můj nápad je špatný. Samozřejmě, možná jsem pitomec a nápad se nemusí každému líbit, ale pak je adekvátní odezva neúčast v pochybném podniku vyhlášeném pitomcem.
Moc bych si přál, aby přístup byl konstruktuvní. Na té webové stránce naznačuji tématické okruhy:

PSÍ PŘÍHODY: Kdy jsem v milosti a kdy v nemilosti
Pozná se to podle toho, zdali si pes lehne pod můj pracovní stůl, anebo zda odtáhne na pelech. Zajímavost - když jsem začal psát, Iris mi ležela u nohou, po první větě se zvedla a odešla na pelech. Má to něco společného s telepatií? Přísně vzato, pes má mít svůj definovaný pelech a na něm se povalovat - a nikde jinde. Tohle je v kynologických knížkách psáno když ne na stránce jedna, tak hned na začátku, spolu s poučkami, že se psovi nesmí dávat žrát od stolu a že se pes nesmí válet v posteli. Mnozí lidé mají takové psy. Částečně i já. Bart má pelech u dveří, jelikož je to pes hlídací, kousací. Kupodivu se nikdy necpal do postele, ale také nikdy nelehával u mho psacího stolu.
Iris má pelech u postele, v bedně na peřiny. Tam se ukrývá před bouřkou, však taky té krabici a deky říkáme Farradayova krabice neboli faradajka.Ale občas mě přijde navštívit a vyznamená mě svou přízní, prostě tím, že si ustele na koberci pod stolem.
Nebudu zapírat, že mě to vždycky potěší.Spisování,ať je to spisování čehokoli, je osamělá práce. Nestěžuju si, naopak, byl bych nerad, kdyby to neměla být osamělá práce. Ale když přijde zaručeně němá tvář a dělá mi společnost, potěší mě to.
Bohužel, přízeň netrvá nikdy dlouho. I dnes, v tomto případě, tak pět minut.
Možná, že by pomohlo hardwarové opatření. V šachtě pro další disk by mohla být speciální cartridge a po stisknutí kombinací Ctrl+! by vypadla sušenka. Od verze Windows 2008 by to byla součást operačního systému a smělo by se používat jen sušenek Microsoft.
Byly by velké jak koncertní piáno.