RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina - Harry Potter a Ohnivý pohár
Hned zkraje řeknu - úžasný film, nejlepší Potter, co byl dosud natočený. Úplně jiný než ti předešlí. Byl jsem zvědav na to, jakou práci odvede Mike Nevelle, autor filmu Čtyři svatby a jeden pohřeb. To je film mně nanejvýš milý, avšak rozhodně je to společenská konverzačka.
Tak to tedy tenhle Potter opravdu není. Jak charakterizovat? Velkolepá podívaná s lidskou dimenzí. V tricích a bombastických akcích se neztrácejí lidé a jejich vztahy. Netečou tu terrabajty, jako děd Vševěd tu budete čichat člověčinu. Přitom děj je vcelku jednoduchý, skoro jako počítačová hra. Ve škole v Bradavicích je vyhlášen kouzelnický turnaj tří konkurenčních kouzelnických škol. Věkový limit - sedmnáct. To Potterovi není. Jenže něco (/nebo někdo) ho přihlásí a z toho není úniku. To je celý děj. Je nám jasné, že Potter obstojí. Ovšem kolem toho všeho je tolik roztomilých lidských situací, že vlastně o ten souboj ani moc nejde. Nejlepší je samozřejmě ples se všemi reakcemi dívčími i klukovskými. Právě tady jsou ty vrstvy - dětský divák vnímá něco jiného, než dospělý průvodce. Dítě se bude v plesové sekvenci nudit, dospělý se bude úžasně bavit, protože zlo je najednou film o něm.
Od premiéry uplynulo jen pár dní. Zdá se mi ale, že snad jsou dvě verze, jedna drsnější a druhá více soft, pro děti. Asi jsem viděl tu soft, netrvala tři hodiny a nebylo vidět řezání ruky (neprozradím, kdo a proč si ruku řeže). Co ale je pravda a v čem souhlasím s tím, co jsem o filmu dopředu četl: je to hodně do horroru a jestli tohle je dětský film, tak potěš nás pámbů.

PSÍ PŘÍHODY: Bart a plyšák
Odpoledne jsme s Irenou tak trochu uklízeli. To je činnost, která má mnoho podob. Jedna je velmi nostalgická. Člověk amputuje uklízením svoje vzpomínky. Vyhodíte tohle a vyhodíte zas tamto, každý ten zbytečný, zaprášený, dnes už k ničemu dobrý objekt je upatlaný vzpomínkami jak lžička spadlá do marmelády. Bart přihlížel. Zmizel a zanedlouho se vrátil.
V hubě třímal mimořádně šeredného plyšáka.
Byl to plyšák ze seriálu Tubbies, Irena mi ho před lety poslala z Ameriky, v době, kdy to tam frčelo. Poslala mi to jako mimořádně absurdní a vzhledově odpudivý objekt, já to tak chápal, vděčně jsem dárek přijal.
Od té doby uplynulo několik let, seriál by - tuším - vysílán i v naší některé televizi a dnes letěl plyšák do krabice s vyhozenými předměty a tam ho nalezl Bart.
Přišel a tázavě se tvářil.
"Bodejť by se netvářil tázavě," pravila dcera a vysvětlila,že ho onehdy sjela za to, že chtěl pomordovat jejího fungl nového spacího medvídka. Po této zkušenosti se Bart přišel optat, to je od něho správné a vychované.
Takže jsme mu plyšáka dali. Zaradoval se a zmizel a my jsme si říkali, jaká asi bude plyšákova životnost: deset vteřin? Minuta? Dvě? Asi za pět minut jsem šel dolů k domovním dveřím pro krabici. Bart tam stál s plyšákem v hubě. Tedy, moc nestál, spíš tančil.
Znám smysl tohoto včelího tance. Znamená: pusť mě ve!
A jelikož Barta moc dobře znám, dovedu číst i podtext:
Pane, pusť mě ven, protože jak vás znám, vy bestie lidský byste mi plyšáka sebrali, takže já si ho zahrabu a vy budete mít po legraci!
K čemuž vskutku došlo. Jen to nevím, kdo má po legraci.
Tedy plyšák, ten určitě.