RODINA A PŘÁTELÉ: Definitivně končím psaní románu
Tento týden dokončím poslední verzi románu Úplné pokrytí. Je to sci-fi detektivka ze současného našeho světa - řeším v ní otázku, jak to bylo s tím údajným případem, že Ludvík Souček mučil se Střešovicích americké zajatce. Což je případ přetřásaný na webu a je to samozřejmě i námět pro člověka nadaného fantazií, což jsem do jisté míry i já. Knížku vydá Mladá fronta - jak doufám - v prvním čtvrtletí. Mělo to vyjít už letos, jenže rukopis ze mne lezl jak z chlupaté deky. Není divu - když se staví barák, těžko se tvoří, inter cihlam silent musae.
S přítelem Martinem Zhoufem, malířem, který mi dělal většinu obálek k mým knížkám od roku 1990 nahoru, chceme vytvořit obrazovou přílohu z fotek - měly by to být fotografické ilustrace toho, o čem se v románu píše. A teď bych tu měl jeden dotaz - nemá někdo z laskavých čtenářů fotku odstřelu činžáku? Nebo spadlého činžáku? Bouraného činžáku? Měl by to být činžák asi toho druhu,jako bývají na Vinohradech, takový ten přelom 19. a 20. století. Fotka by nemusela být kvalitní, ani moc ostrá, on ji Martin stejně prožene nějakými filtry, takže by ho ani vlastní architektka nepoznala. Měl by to prostě být bouraný činžák. A nemusel by vypadat, jako že stojí na Měsíci - naopak! Moje sci-fi detektivka se odehrává v Praze, letos na jaře.
A jak je to se Součkem a mučením amerických zajatců - k jakému závěru jsem došel? Inu, že na každém šprochu... Materiál Rosse Hedvička samozřejmě znám a výpověď semínkového generála Šejny v Kongresu taky. Ostatně, pan Hedviček mi dovolil užít kus jeho textu v knížce jako dokument.

PSÍ PŘÍHODY: Znalec kvality
Koupili jsme si do obýváku dvě křesílka v Kice, dovoz odněkud z Bali. Jsou legrační, když se na ně podíváte zespodu a uvidíte neohoblovaná prkýnka stlučená rezavými hřebíky. Pejskům to samozřejmě nevadí. Naopak, Iris si křeslo velmi oblíbila. Ne snad, že by měla speciální zálibu v hřebících a neohoblovaných prkýnkách. To jenom Ljuba ušila polštář, tedy sedák, vycpaný jakousi měkkou hmotou, které říká zcela neadekvátně kuličky. Vypadá to spíš jako bavlněné tobolky, je to syntetické chmýří, velice měkounké.
Asi se na tom dobře sedí. Jenže to já těžko posoudím, protože mezi mým zadkem a údajně měkounkým polštářem leží pes a tváří se vyčítavě, když mu hrozím, že ho zasednu.
Ten pes je samozřejmě Iris, jak jsem se zmínil úvodem. Bart by se na křesílko nevešel a navíc je to chlapisko humpolácké, které sebou práskne u na hromadu kramlí.
Ráno u snídaně už padla zmínka o tom, že bychom v Kice koupili ještě jedno křesílko.
Vyhodit psa z toho starého či spíš z toho stávajícího křesílka je teoreticky snazší, prakticky hůře proveditelné. U vyhazovaného psa se projevuje návratový efekt. Možná, že by stačilo, aby Ljuba ušila nový sedák a vycpala ho kramlemi.
Hrozí ale nebezpečí, že by se na něm uvelebil Bart.