ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Vzpomínka na 17.XI.1989
Šestnácté výročí historického listopadového dne proběhlo v mrazivém duchu. Václav Havel v předvečer výročí pohovořil na sympoziu o selhání čí neselhání politiků a nabádal obyvatelstvo k vyšší míře mravnosti. Václav Klaus při kladení věnců naopak upozornil, že lidé jsou pány svých osudů a za selhání nemůže systém, ale hlavně oni sami. A Jiří Paroubek? Dočkal se vypískání.
Marně se ohání tím, že sociální demokracie má nyní lepší pozici oproti komunistům,než tomu bylo na začátku jeho premiérování. Před ním jiní politici, Klause nevyjímaje, komunistů čas od času využívali k dílčím cílům - například, aby byli zvoleni prezidentem. V tom byl Havel unikátní ve svém jasném a programovém odstupu (ledaže je potřeboval, abys se dostal k moci a pak, aby se u moci udržel, ale to je téma dnes už pro historiky, Čalfa je promlčen). Jenže Jiří Paroubek si komunisty nadbíhá systematicky a otevřeně a přičinil se k jejich takřka úplné rehabilitaci coby politické síly. Což je děsné, protože komunisté jsou nebezpeční stejně,jako byli vždycky. Není to "politická strana jako každá jiná". Jejich tvářnost coby politická strana, to je jen vnější maska, nezbytná, aby mohli v demokratickém parlamentním systému fungovat. Podstatné je, že jsou hnutí, namířené proti parlamentní demokracii, usilující o nastolení diktatury. Už jednou se jim to povedlo a co se povedlo jednou, může se povést jindy také - jakkoli se to dnes zdá absurdní a neuskutečnitelné. Proto je správné, že lidé na Paroubka posměšně volali a pískali - bohužel, je takto uvažujících lidí stále méně.
Historie je učitelka s těmi nejblbějšími žáky.