RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - zboží na lístky
Zase tu byl pátek, den, kdy vzpomínám na dobu svého dětství. Víte, že už brzy bude sté pokračování? Celý seriál je tady na Hyeně zde.

Lístkový systém zavedli u nás za protektorátu Němci. Byly to poukázky umožňující koupi určitého druhu zboží, tedy potravin, tabákových výrobků, ošacení. Chodilo to poštou,byly to barevné archy s trochu tuhého papíru. Takže třeba máslo - dejme tomu, že každý měl právo na půl kila másla na měsíc.Kdo chtěl máslo, musel v krámě předložit lístek, prodavač si ho vzal, nalepil na papír, vzal peníze (samozřejmě, že se muselo platit!) a vydal zboží. Nepohodlným osobám komunisté omezovali příděl lístků anebo jim je vůbec nedali - například "samozásobitelům", což byli v praxi zemědělci, kteří jim nechtěli odevzdat majetek a vstoupit do družstva.

S lístky se šmelilo, kšeftovalo, lístky se falšovaly a všelijak jinak se s nimi šeredilo, což je logické, bylo by nepřirozené, kdyby tomu bylo jinak. Na lístky byly i látky a snad i další průmyslové zboží. Maminka mě od lístků odháněla, protože se v rodinách vyprávěly hrůzostrašné historky o dětech, které si z archů vystříhaly panáčky a rodina pak neměla pořádně co jíst.
Lístkový systém vydržel, pokud se pamatuju, do "měnové reformy" v padesátých létech. Zvláštní pozornosti se těšily lístky na cigarety. S nimi se vesele kšeftovalo a zlaté časy měli nekuřáci - ti fasovali lístky na cigarety zrovna tak, jako kuřáci. Pamětníci nevzpomínají na lístky zcela ve zlém,protože je spojují s válkou,zavedli je Němci, ovšem za to, že vydržely ještě osm let po válce,za to mohou bezesporu už noví páni tehdejšího Československa.

PSÍ PŘÍHODY: Bart coby hlubina bezpečnosti
Co je to platné, Bart má Autoritu.. U lidí i pejsků. Konec konců, je to dobře, je to pes určený nikoli na ozdobu, ale na hlídání. Když jde, tak Někdo jde. A je to vidět. Vidí to lidi - ovšem je to dáno i tím, že dnes, když ve filmu vystupuje postava zvaná "zlý pes", je to vždycky rotvajler. Bývali to dobrmani, před tím ovčáci a před válkou buldoci. V groteskách hodí Chaplina nebo Friga vždycky buldok, dnes by to byl rotvajler.

Včera jsme se vraceli z procházky. To se Bart vždycky velmi loudá a očuchává trávu po centimetrech, jako by byl pyrotechnik a usmyslil si vyzobat minové pole, kde jsou zahrabané miny o průměru desetníku.
Asi deset metrů opodál ležel v trávě schovaný pejsek, štěně jezevčíka. Ležel a skrz stvoly pozoroval Barta. Pomyslel jsem si, že je to rozumný pejsek. Leží, kouká a ani nedutá. Bart si ho nevšimne. Je zabraný do své práce.
Šel jsem dál, pak jsem se ohlédl a co vidím: ten pejsánek vyběhl ze skrýše a rovnou k Bartovi a když byl u něho, lehnul si na zádíčka a odhalil bříško - gesto zvaná "vzdávám se".
Bart ho vážně a důkladně očuchal a šel dál. Jenže pejsek ho zase předběhla fláknul sebou na zem a zase mu odhalil bříško.
Pochopil jsem, že chce k Bartovi vstoupit do služeb v roli Toho, Který Chce Být Ochraňován.
Nedovolil jsem to. U své paní to pejsánek přece jen bude mít bezpečnější.