RODINA A PŘÁTELÉ: Zmatek kolem nealkoholického vína
Včera jsem tu psal o tom, že bych si přál, aby existovalo kvalitní nealkoholické víno. Napsal jsem to ale zmatečně, jak mě upozornil pan psí redaktor Wagner. Snažím se to napravit.
Nealkoholické víno je na první pohled pitomost, ale jen na první pohled. Nealkoholické pivo existuje a je to vynikající nápoj. Někdy si ho dávám i v hospodě k pití: pivo mi totiž chutná, ale nesnáším tu tupost, kterou v hlavě vytváří jeho alkoholová složka. Takže sláva nealkoholickému pivu a co si o něm myslí pivaři mě nezajímá.

Víno piju rád, ale zase: kvůli jeho chuti. Proto jsem přešel na levná dovezená vína francouzská, australská a jihoafrická. I taková "argentina" za padesát korun litr je příjemnější pití, než většina moravských patoků. To jen na okraj.
Piju ho kvůli chuti a nezajímá mě "opojení". Radost cítím, když něco zajímavého a příjemného zažiju a nepotřebuju si ji vytvářet etylalkoholem. Takže, kdyby bylo kvalitní a chutné víno a nebyl v něm alkohol, bylo by to super.
Jirka Wagner mě upozornil na nealkoholové Campari. To je ovšem aperitiv, ne víno - a opravdu je moc dobré (a taky pořádně drahé).
Zajímavé řešení je cidre. Začal ho dovážet Vlasta Talaš do kavárny Krakatit v Jungmannově ulici. Je to zkvašený jablečný mošt, se špetkou alkoholu (ano, existují i poměrně silné cidry). Co nechápu, proč se u nás nevyrábí cidre z českých a moravských jablek. Výrobně to musí být jednoduchý proces, je to dobré, kvalitní, lidi by si na to určitě zvykli, proč se to nedělá? Že by tomu bránila pivovarnická lobby?

PSÍ PŘÍHODY: Ondřeji, lehni!
Dnes jsem opět byl v nejpříjemnější a v mnohém ohledu nejmilejší restauraci, jakou jsem za dlouhý čas viděl. Že tam jsou i pejskové tušíte podle toho, že o ní chci psát v psí rubrice. Je u nás na Smíchově, na rohu ulic Na Březince a Na Václavce. Jmenuje se legračně Le UFO. Legračně už proto, že francouzsky se UFO nepíše a neřekne UFO, ale OVNI, protože Francouzi jsou šílenci a nacionalisti a chtějí mít všechno posvém (včetně klávesnice na počítači, psali jste někdy na francouzském počítači?). Výborně se tam vaří a je tam milá, doslova domácí pohodová atmosféra a chodí tam prima lidi.
Jeden pán tam přišel s pejskem, milým podvraťáčkem (doufám, že to nebyla nějaká raritní rasa, nerad bych urazil). Ten se rychle kamarádil se mnou (seděl jsem u vedlejšího stolu) a s dvěma dalšími pejsky, kteří v Le UFO polehávají. Pánovi to přišlo nepatřičné, jak se ten jeho pejsek k nám všem má, nechtěl, aby nás obtěžoval, takže zvolal:
"Ondřeji, k noze! No tak, Ondřeji, mám tě vzít páskem? Lehni pod stůl, Ondřeji!"
Ondřej nakonec uposlechl a pod stůl si lehl, takže páskem nedostal, chvála bohu.
My Ondřejové neradi páskem dostáváme.