RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina - Batman začíná
Netopýří muž... Jak to s ním začalo, jsme viděli už ve filmu Batman z roku 1989. Jenže tenhle film se začátku speciálně věnuje. Asi není třeba zdůrazňovat, že Batman je postava z comicsu, že následoval po Supermanovi a je jedním z mnoha amerických superhrdinů (filmoví diváci znají i pavoučího muže Spidermana). To je spíš ne-doporučení než doporučení. Málokdy se povede udělat dobrý film podle comicsu. Tentokrát se to ale režisérovi Christopherovi Nolanovi podařilo.
Nevím, v čem je kouzlo tohoto filmu oproti předešlým Bat-filmům. Snaží se o realistické, až naturalistické podání. Tak například "batmobil", Batmanův superautomobil. V předchozích verzích to je pohádkové vozidlo, něco jako kočár, který vezl Popelku na ples. V tomhle filmu je to auto, které by samozřejmě taky nemohlo fungovat tak, jak je tu předvedeno. Ale snáze tomu uvěříme.
Hodně pozornosti je věnováno dětství, mládí a formování budoucího Batmana. To vždycky zabírá, když je budoucí hrdina bit jak žito a pak od půlky nahoru každému nandá. Klišé zachováno, ba dokonce se v tomto filmu visí za ruku (každý druhý americký film vrcholí tím, že někdo visí za ruku, pokud možno - i zde - něco těžkého v druhé ruce drží, chlapa - zde, koně nebo bagr, a pak, když už nemůže, jedním prstíčkem, pak druhým se vypíďalkuje nahoru, já zívám i při psaní o této pitomosti!).
Kouzlo ale je, domnívám se, v tom, že Nolan moc dobře vystihl a zdůraznil to, co bylo také v předešlých verzích, totiž prvek humoru.
Batman a milionář Bruce Wayne je zde v podání Christiana Baleho. K ruce mu je Michael Caine coby věrný sluha - skvěle zahraná pomocná role! Při pohledu na Morgana Freemana v roli výzkumníka Luciuse Foxe je těžko si nevzpomenout na pana Q v bondovkách, a jsme u jádra věci. Bohatý elegantní bonviván, ve skutečnosti bojovník za správnou věc, proti němu mezinárodní gang, to je schéma bondovek. Nadsázka, realistické podání na úzké hraně fyzikální uskutečnitelnosti, příjemné hlášky, to jsou ingredience šťávy, která dává správnou chuť jinak vcelku klišovitému, až slaboduchému příběhu.
Nic se nemá prozrazovat dopředu, ale jedno prozrazení si neopustím. Wayne se sluhou vymýšlejí kostým pro budoucího Netopýřího muže. Wayne volí kuklu s netopýříma ušima.
"Kuklu i uši objednáme u různých firem. A vezmeme deset tisíc kusů od každého, aby to nebylo nápadné."
"Aspoň budeme mít náhradní...", vedou oba muži dialog.
Pokud vám to není sympa, na film nechoďte, není to nic pro vás.

PSÍ PŘÍHODY: Zatracená smůla
Smutné psaní o smutných věcech kolem psů taky patří do povinností kronikáře. V krátké době po sobě skončil život dvou pejsků mých dvou přátel, samozřejmě že nezávisle na sobě. Jsou to různé konce, některé dramatické. O takovém podivném konci mi právě v těchto dnech vyprávěl jeden pán.
Byl se svou ženou na výletě v Prachovských skalách. Měli sebou pejska, křížence jezevčíka a hrubosrstého foxteriéra, jistě to byl taky pěkný poděs, tenhle vejlupek. Šli po cestě podél lánu obilí. Pejsek se najednou zastavil, naježil a začal štěkat směrem do pole. A kde se vzali, tu se vzali, tři hafani, dva vlčáci a jeden rotvajler. Rotvajler přiskočil k pejskovi, popadl ho za krk a jedním škubnutím mu zlomil vaz. Ti dva vlčáci se vrhli na toho pána a jeho ženu. Naštěstí se jim podařilo je zahnat, ale pejsánka se vzkřísit nepodařilo, byl mrtvý ještě v čelistech toho rotvajlera. Toulavá psí smečka, proměnili se v zabijáky.
Poučení z toho neplyne samozřejmě žádné, nic toho typu "nejezděte do Prachovských skal" a "pejsku,neštěkej do pole". Je to prostě zatracená smůla a se zatracenou smůlou se v životě čas od času potkáme.