RODINA A PŘÁTELÉ: Něco o dálnicích
Čtu, že snad tento týden se začne stavět pražská výpadovka na Karlovy Vary. Chvála bohu! V dnešní době je tato výpadovka asi nejstrašnější, jakou znám. A znám ji celkem dobře z doby nedávné, kdy jsem byl filmovým hercem a hrál jsem nejhoršího zombieho ve filmu Chocking hasard. Bohužel se ten film točil právě na karlovarské silnici.

Protidálniční fanatici lžou veřejnosti, že stavba dálnice "nic neřeší", neboť dálnice jako by plodila další auta. Další auta plodí rostoucí blahobyt obyvatelstva, počet aut s dálnicemi nemá co dělat a sabotování stavby dálnic nezmenšuje počet aut. Neznám rodinu, kde by táta řekl: mámo, s těma dálnicema je to špatný, dáme tu naši káru do šrotu.

A jelikož jsem pamětník, tak kupříkladu pamatuji šílené fronty aut na strakonické výpadovce v šedesátých létech - tenkrát po silnicích jezdila možná desetina a pravděpodobně ještě méně aut, než dnes. V neděli večer tam bývaly fronty sahající bez přehánění desítky kilometrů od Prahy, k Mníšku a mnohdy až k Voznici.

Poté, jelikož komunističtí papaláši měli svoje sídlo na Orlíku, si nechali postavit rychlostní silnici (není to dálnice, má i úrovňové křížení) a od té doby je pokoj.

Ostatně soudím, že by se dálnice na Budějovice měla stavět právě tím směrem, přes Písek.

A ještě něco k dálnicím, tentokrát v souvislosti s Evropskou unií.

Kdo jezdí do Německa, tak zná ten pitomý úsek od konce dálničního připojení na německé straně na německou dálniční síť. Měl se stavět ještě neuvěřitelných osm let a byly tam úseky, kde ještě nebylo kopnuto, přičemž je to úsek kratičký, na německé poměry zanedbatelný. Onehdy jsme tudy s Ljubou jeli. Na dálnici se maká, fachčí a bude brzy hotová. Důvod? Stavbu vzala pod ochranu EU. A najednou to šlo.

PSÍ PŘÍHODY: Problém zvaný chlazení
Nezasvěcený by si mohl myslet, že se statečnost přenáší. Že Bartova bojovnost je nějaký kolík, který lze předat jako štafetu. Když jdeme na procházku ve složení Bart, Iris a já, v poslední době začíná Iris štěkat na jedlé psy a někdy dělá i jakési výpady - do opatrné vzdálenosti, aby mohla udělat kličku, kdyby nějaký jedlý pes výzvu náhodou přijal. Ostatně, ona je velmi opatrný bojovník, viz způsob, jakým honí kocoury - běží tak, aby si kocour držel distanc, protože si není jistá, co by nastalo, kdyby se jí ho podařilo náhodou chytit.

Pejskové, když na ně Irda začne vřeštět, si obvykle všímají Barta v pozadí. To je ten skutečný bojovník a pejskové jsou moc rádi, že ho mám na vodítku a že má košík na hubě. Jsou to velmi realisticky uvažující tvorové, tihle pejskové. Aspoň někdy. Aspoň někteří.
Občas jim rupne v bedně.
Včera jsme šli s Ljubou a Iris - bez Barta - do auta a kolem běžel Brok, jeden z Bartových úhlavních protivníků. Jeho pán jel na kole kousek za ním. Ještě jsem na něho stačil zamávat a ujistil jsem ho, že Bart je doma, a v tu chvíli Iris po Brokovi svým velmi opatrným způsobem vystartovala.
"Irdo, vzpamatuj se, nemáš Barta za zadkem," káral jsem ji a ona se vzpamatovala a vrátila se k nám.
Neřeknu to na ni Bartovi. Bart se to nedoví. Nikdo mu to neřekne a Neviditelného psa Bart nečte. On do něho svým způsobem přispívá.