RODINA A PŘÁTELÉ: Ostravak bloguje
Zkušenějším brouzdalům po internetu neuniklo, že se na netu objevil už před několika lety útvar, jemuž se říká blog. Je to něco jako internetový deník jedné konkrétní osoby. Konec konců, moje Hyena je taky takový blog, jenže vznikla dřív, než se tomu říkalo blog. Onehdy mi poslal svoji knížku Ostravak. Měl jsem z ní radost, protože vyprávění "o jednym cypovi z Ostravy" patří k tomu nejlepšímu, co na našem webu je.
Ono totiž nejde jen o to, že je to psáno tou úžasnou ostravskou - co je to? Čeština? Moravština? Ostravština je to! Ostravak dokáže vyprávět o těch nejobyčejnějších věcech... já vám to ukážu, co tam namátkou měl, když jsem psal tyto řádky. Cituji z povídání o tom, jak byl na chalupě a sekačkou tam sekal trávu:
Dal sem sy pauzu a šel sem se do chajdy uklidniť a najsť cosyk proti slunku, bo mě jaksyk začinal paliť řbet. Naša familija asy moc něvěřy minysterstvu zdravotnictvi, že slunko zabija, bo sem nic něnašel. Prolez sem aji šopu a v rohu sem našel kališek s napisem Nubian. Kura, to se už něvyrabi, no ni? Faktor dvě, tuž to je idealni na dněskaj. Akurat mě trošku zněklidnil rok spotřeby 1987. Chvilu sem rozvažoval, ale lepši než špilku do ucha, tuž sem se tym napatlal.
A tak dál, jen to bych chtěl vědět, jak může dělat opravy chip? Já na to mám udělátor opravátor, jenže ten chytá chibi jenom v koretňý češtině, kdežto z hantecu jakéhokoli druhu si zoufá (nezoufá, snaží se hantec likvidovat a zlobí se, když napíšu v prdely).

Uzavřu: Ostravski Ostravak píše výborně a jeho knížka Denik Ostravaka je v žebříčku prodávaných knih koncem června na třetím místě po Pratchettovi a Danovi Brownovi. Tak dobry, Ostravaku, dělaš fakt dobrou fachu, jen davej pozor na Nubiana rok vyroby 1985, aby tě neslezla koža, děti by se ťa bali.
Tady je informace, kde se knížky (už jsou dvě!) dají koupit.

PSÍ PŘÍHODY: Není myš jako myš
Občas věnuji tuhle psí rubriku i jiným zvířatům, než jsou psi. Ještě nikdy to nebyly myši. Nu, toto je premiéra. Ne snad, že bych myši přehlížel, ale prostě proto, že s nimi nepřijdu do styku. U sousedů žije tolik koček, že se myši přestěhovaly jinam a nebydlí u nás, přestože se Bart a Iris poctivě snaží kočičí pokojení pronásledovat a pokud možno vyhubit.
Byli jsme na návštěvě. Dům za Prahou, les nedaleko, pole nedaleko. Do sklepa vede okénko zvané světlík, chráněné mříží. Občas mříží propadne myš a zůstane vězet v malé prostoře před sklepním oknem. Momentálně byly ve světlíku myši tři. V domě přebývají krom jiných bytostí i chlapečkové. Nabídl jsem se, že myši pomůžu vylovil, odchytit a vypustit do přírody. Chlapečkové byli nadšeni.
Vzal jsem si pracovní rukavici, což byl,jak se brzy mělo ukázat, šťastný nápad. Myši jsem hodlal přemístit do plastového kbelíku. A teď jsem, u jádra věci.
Myši byly tři, jak jsem už uvedl. Dvě se choulily v koutě světlíku a podařilo se mi je po jedné lapit dřív, než by řekl "několik ševců". Ale ta třetí, to byla nějaká statečná myš. Ta se rozhodla, že se chytit nedá a proměnila se v cosi, co se podobalo kuličce rulety těsně po roztočení stroje. Kmitala sem a tam a já se bál. že proskočí oknem a vletí dovnitř a to pak narazím na něco horšího, než je rozlícená myš, totiž na rozlícenou paní domu.
No, trvalo to "mnoho ševců", myš jsem nakonec taky lapnul a chlapečkové mohli odnést kbelík do pole, kde ho vyklopili a myši se vrátily na svobodu. Obávám se, že právo na hrdinské vyprávění doma má jenom jedna z nich.