RODINA A PŘÁTELÉ: Ještě o tom, jak bylo na kole na Šumavě
Víkend jsme strávili na kole na Šumavě, psal jsem o tom už včera. Je to tam skvělé, jedno ale nám přišlo divné, zarážející.
Nejdřív to skvělé. Příroda je tam krásná, o tom nemá smysl diskutovat. Je tam síť turistických stezek a cyklostezek. Ljuba to má prochození i proježděné v cizině a tvrdí, že tak dobře značené stezky jako jsou u nás nenašla ani v Rakousku, ani v Německu - za týden pojedeme na pár dní do Francie a jsem tedy zvědav, jak to tam budou mít označené.
Co ale zaráží: jedete a najednou objevíte - na příklad - betonovou cestu, která je cyklistům zakázaná. Prostě, zákaz vjezdu pro cyklisty. Že je to pro to, že tudy jezdí lesáci drancující lesy? To přece oni jezdí po ostatních silnicích taky. Proč ale právě tuhle a ne jinou silničku někdo zakáže cyklistům, kteří si tou přírodou jen tiše šumí a nikomu neškodí? Chápu, že jsou cyklisti, kteří jsou neukáznění a jezdí mimo cesty a huntují volnou přírodu. Stejně chápu nebo pochopil bych zákaz jízdy mimo cesty. Ale zákaz jízdy po betonové panelové cestě?
S tím huntováním - jak jinak to nazvat, když vidím pokácené kusy lesa, kde se nikdo ani neobtěžoval to dřevo odvézt, kusy lesa, kde zůstaly hnít pařezy? Když jsem toto vídal za bolševika, říkal jsem si: no jo, ze státního krev neteče. Bolševik nemilosrdně ždímal všechno, čeho se zmocnil.
Zdá se, že z lesa se vyhnat nenechal a počíná si tam jak si zvykl. Vůči lesu i vůči cyklistům skrze lesy projíždějícím.

PSÍ PŘÍHODY: O chytré Iris a napáleném Bartovi
Zní to jako pohádka. Přesto je to skutečnost. Iris je doopravdy mazaná a Bart se nechal doopravdy napálit.Stalo se to včera večer. Den už měl na kahánku a pejskové se těšili na večeři. Chodí to u nás tak, že první se k misce prodere Bart. Vede k tomu hodně důvodů. Především, on je tu víc doma než Iris, v domě žije skoro deset let, kdežto Iris je z tohoto hlediska tajemná cizinka. Dále, váží dvakrát víc než Iris a má větší hubu a pere se a vůbec, je to těžkotonážní hlídací pes, kdežto Irda je slečinka a tintítko a vůbec, ať jde k misce jako druhá a je ráda, že ji tam Bart vůbec pustí. Vždycky to byla jeho miska.
Takže nastal večer a miska se začala plnit Propeskem.
V tu chvíli Irda zvedla hlavu, podívala se ke dveřím a varovně zaštěkala.
Iris se svým výcvikem u myslivce je stopařem smečky. Ona volá na poplach, tak i tentokrát. Bart, ukázněný to bojovník, pustil z hlavy misku, pustil z hlavy večeři a hnal se k vrátkům štěkat na nějakou babičku, která se šourá kolem.
A Irda volným krokem vznešené dámy odkráčela k misce a vše, co tu bylo pro Barta připravené, sežrala.
Bart se vrátil, dejchy dejchy, koukal, hlásil "vono tam nic nebylo" a když doběhl do kuchyně, naskytl se mu pohled na Iris velebně dožírající jeho večeři.