RODINA A PŘÁTELÉ: První jarní den
Astronomický první jarní den máme už tři neděle za sebou. Jenže v úterý bylo poprvé to pořádné jaro. Svítilo sluníčko, strom už mají mlaďounké listy a já měl opravené auto. Tedy, nic mu dohromady nebylo - na podzim mi do něho někdo drobátko nacouval a udělal na levém předním blatníku prohlubeň o velikosti dalamánku. No a protože se schylovalo k jaru, nechal jsem si to opravit u jednoho mého známého karosáře, kousek za Prahou. V úterý bylo auto hotové a měl jsem si ho vyzvednout. Můj kamarád Martin Zhouf byl tak hodný, že byl ochoten mě tam dovézt autem.
Když vyjížděl z domova (bydlí v Černošicích), zavolal mi a já se s ním dohodl, že skočím k Andělu do automatu pro prachy a on že mě vyzvedne před kinem Village Cinemas. On vyjel, já vyšel, do automatu došel, prachy vyzvedl. Pak mě napadlo, že si koupím Týden, že to stihnu dřív, než on z těch Černošic dojede. Zavolal jsem mu tedy, ale měl nedostupný telefon. Trafika je kousek, řekl jsem si, že půjdu pro Týden a že to nějak časově vyjde.
Ledva jsem zapadl do trafiky, volal Zhouf:
"Kde jsi?"
Vysvětlil jsem mu, že v trafice. Když dojížděl ke křižovatce Ženské domovy, viděl mě zahýbat za roh, tak taky zahnul a pak už mě neviděl (byl jsme v trafice). Tak jsme se domluvili a shledali.
Lezl jsme mu do auta a povídám:
"Vsadím se, že jsi si pomyslel, když jsi mě viděl jít za roh: kam ten zatracenej kretén jde?"
"Ne, to jsem si nemyslel."
"Co sis tedy myslel?"
"Kam jde."
To není pěkné, takhle lhát kamarádovi. Určitě si myslel kam ten zatracenej kretén jde, nebo něco podobného. Co jiného si měl myslet, v tak krásný jarní den?

PSÍ PŘÍHODY: Vyhýbací maléry
Proč jít do konfliktu? Je lépe se vyhnout. Při procházkách s pejsky to platí stoprocentně. Takže kupříkladu jdu a vidím, kousek ode mne pán s - dejme tomu - Hafanem. Vím, že Bart má rád Hafana asi tak, jako Hafan jeho. Je lépe se vyhnout.
Mávám na pána, ať jde dál svou původní cestou, že se vrátím a vezmu to dolem. Jenže pán mě nevidí a s Hafanem odchází.
No co, půjdu dolem, aspoň bude procházka delší a tudíž vydatnější.
Jdeme dolem, to je cestička na úbočí kopce Mrázovka, pod úrovní vyhlídkové cesty. No a ujdeme po té úzké cestě, na které se nedá vyhnout, padesát metrů, zajdeme za zátočinu - a proti nám pán s Hafanem.
Taky se rozhodl jít dolem.
Někdy to ale vyjde, cestiček je na vrchu Mrázovka víc a když se páni domluví, pěkně to klape, jako na seřazovacím nádraží střední velikosti. Ten jde tam, ten zas onam, ten dolem, ten horem, jiný příčně.
Pejskové si myslí: ti pánové ale mají divné manýry, proč chodí tak cik cak?