RODINA A PŘÁTELÉ: Mám o zub míň
Chlubil jsem se tak dlouho, že mám všech 32 zubů, až mi Ota vytrhl stoličku. To už je pár let. Ode dneška se budu chlubit, že mám 30 zubů. Pokud je čím se chlubit.
Zubabol mě chytnul, kdy jindy, v pátek, zub si pečlivě vyčkal, až bude po ordinačních hodinách. Vše probíhalo podle příručky "Kterak trpěti bolestmi zubů", já to tu nebudu rozebírat, znáte to bohužel asi všichni. Nevynechal jsem nic, ani to, že dnes ráno, tedy v pondělí ráno zub svině přestal bolet protože věděl, že je Ota v ordinaci!
Ohlásil jsem se, dostavil se na čas... ukázalo se, že zub mi Ota umrtvoval před 13 lety, to vydržel dost dlouho, pacholek! Skolil ho nádech chřipky. Nedostal jsem ji,jenom mě tak trochu nakřápla, takže si proběhla moje tělo a našla nejslabší místo, ten zub před 13 lety umrtvený.
No, mohla si najít místa, která bych postrádal hůř. Takže nakonec, chválabohu za to.

PSÍ PŘÍHODY: Na sněhuláky se nečurá
Čeština je zapeklitý jazyk. Když řeknete, že se na sněhuláky nečurá, znamená to i to, že se na sněhuláky čurá, protože kdyby se nečuralo, nemělo by smysl říkat, že se na ně nečurá. Vás se ta zapeklitost netýká, protože vy na sněhuláky určitě nečuráte, já taky ne. Ale Bart?

Večer jsme se vypravili na starou Mrázovku. Drobně sněžilo, Iris zmizela, je podle černých flíčků kmitajících se mezi stromy se dalo odhadovat, že tady někde by mohla bejt jedna šikovná pointerka. Já spatřil toho sněhuláka jako první.
Byl to sněhulák umělecky vyvedený - už podle toho soudě, že to byla sněhulákyně s mohutnými, dopředu trčícími ňadry. Ochrana dámy a ochrana sněhuláka, to byly dva důvody, proč jsem musel napnout všechny síly, abych Barta odvrátil od jeho úmyslu.
A ten byl očividný. Sněhulák je cosi vyzývavého. Ještě ráno tady nebyl. Bart má za ta léta v oku všechny stromy, všechny kameny, pařezy, patníky. Dobře ví, že něco přibylo.
Podařilo se mi sněhulajdu ubránit.
Jen to nevím, zda i ostatní majitelé pejsků budou úspěšní.
Ona tahleta kozatá sněhulajda má příliš silný čurapeal.