ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Tři politická vystoupení
Tři nejsilnější politické formace republiky hrály o víkendu o svou budoucnost.
Občanská demokratická strana na svém patnáctém kongresu potvrdila Mirka Topolánka v čele strany. Závod o prvního místopředsedu vyhrál Petr Nečas před Pavlem Bémem. Oba to byli silní kandidáti, Bémova prohra je pozoruhodná i tím, že Bém je kůň Václava Klause. Buď jak buď, ODS vyšla z kongresu s posílenou pověstí strany, která má v čele silnou sestavu osobností a má jasný a ucelený program. Její Modrá šance zvolna krystalizuje a stává se čitelnou alternativou levicového konceptu.

Levicový koncept je naproti tomu stále méně zřetelný ve svých konturách.

Komunisté v sobotu překvapili, když na sobotním zasedání ústředního výboru v Nymburku se ústy svého předsedy Grebeníčka distancovali od zločinů padesátých let a agrese sovětských soudruhů z roku 1968. Jenže on už není samovládce této tradičně homogenní strany. zvláště pak pražská organizace chce přitvrdit a dá se čekat, že se podaří vygenerovat vrstvu mladých komunistů, kteří ochotně převezmou odkaz vraha Gottwalda, který tak dlouho snil o tom, jak bude věšet národní socialisty na střevech sociálních demokratů, až se toho dočkal. Grebeníček učinil leninský trh kormidlem doprava, pro něho osudně po 17. listopadu, kdy svým hnusným projevem v parlamentě aspoň na okamžik sundal masku a přiznal barvu: my, komunisté, nenávidíme demokratický režim a uděláme všechno proto, aby byl zničen a vrátila se diktatura té jediné správné linie a ta je ta naše.

Sociální demokracie svolala na sobotu zasedání ústředního výkonného výboru. Výsledkem je jasný rozpor mezi Stanislavem Grossem a Zdeňkem Škromachem - a Sarumanem v pozadí, Milošem Zemanem. Škromach nabízí: svržení Grosse a spoluvládu s komunisty.
Tak je to aspoň jasné. Až přijdou volby a občanští demokraté zase vyhlásí mobilizaci, tentokrát to bude vážné. Pokud se nepodaří vyplevelit sociální demokracii od bolševiků a tato strana se stane vazalem a trampolínou komunistů, naše svoboda bude skutečně ve vážném ohrožení.
Každý si může o Stanislavovi Grossovi myslet, co chce, ale momentálně on je poslední klín, který brání tomu, aby se bolševici definitivně zmocnili Lidového domu. Je to paradoxní, neboť on to byl, kdo podrazil Vladimíra Špidlu, toho nešťastníka, který to přes všechny své nectnosti se svým antikomunismem mysle - s odpuštěním - upřímně.

RODINA A PŘÁTELÉ: Vánoční nakupování v knihkupectví
Ne, není to tam o život. Ve velkých knihkupectvích je prostoru dost a mají tam ochotný personál a ten má k ruce počítač. Takže, zjistit vše potřebné o knize - žádný problém. Někdy je to problém.
Což jsem zjistil, když jsem se dostal ke slečně u počítače. Jenže přede mnou baba.
Baba vece:
"Máte něco od Foglara?"
"Ano," na to slečna. "Jděte do dětského oddělení a tam je toho od Foglara hodně."
Předčasně jsem se nadechoval, abych vznesl svůj dotaz. Baba pokračovala:
"Víte, já mám vnuka a ten nic nečte, to je hrozný, ty dnešní mladý lidi ... /uplyne 5 minut/ ... a von se dal ke skautům, já řikala, aspoň něco, třeba ho tam vemou trochu k pořádku, von po sobě ani neuklidí ... /dalších pět minut/ ... a tak aby četl aspoň toho Foglara."
"Máte pravdu," na to slečna. "Jděte do dětského oddělení a tam je toho od Foglara hodně."
Mezitím jsem mockrát vydechl a zase se nadechl. Teď už to vypadalo nadějně.Bylo to jen zdání. Baba pokračovala:
"Víte, já mám Foglara doma, ale ty knihy jsou ušmudlaný a von by si myslel, že na ňom šetřim... /uplyne neurčitá doba!"
Odcházím.
Napíšu knihu, detektivku.
Bude se jmenovat Vražda v knihkupectví.

PSÍ PŘÍHODY: Jak jsem se nepohádal v Cafouru
Nepohádal, ale mohl jsem. Kdyby byl naživu můj strýc sudič, hádka by vypukla, trvala by dlouho a pejskové by nedostali nažrat. Bylo to tak:
Vypravil jsem se v pátek večer do Cafouru neboli Carrefouru nakoupit psí žrádlo. Našel jsem místo na parkování (jsem přesvědčený, že spousta lidí v Carrefouru prostě garážuje, v poslední době jsou tam všechna místa plná - a je tam přes dva tisíce parkovacích míst - a nahoře je vcelku prázdno.
Ale to sem nepatří.
Zaparkoval, popadl vozík, vyjel do patra, naložil do vozíku pytel granulí a 20 ks psí konzervy, načež jsem odjel ke kase označené DO 5 POLOŽEK.
"Tady je to do pěti položek," řekla pokladní.
"Mám dvě položky. Položka konzerva krát dvacet, položka pytel."
To je dvacet jedna položek."
"To je dvacet jeden kus."

Jak nádherně by se pohádal můj zesnulý strýc sudič! Nechal by si zavolat, vedoucího směny a pak vedoucího patra a pak šéfa smíchovského Cafouru a nakonec by žaloval samotného pana Cafourka a hádal by se a hádal...
A pejskové by doma čekali na kus žvance.
Já se nepohádal a pejskové se napapali. V duchu jsem se ale pohádal strašlivě a hlavně - slavně jsem zvítězil!

NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI