ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: A co na to Standa Nula
Rád bych potkal člověka, který čekal takové výsledky voleb do třetiny senátu. Jen jeden člověk z pěti šel k volbám, dokonce méně než jeden z pěti. Nelze to přičítat ani teplému počasí ani studenému ani deštivému - čas v pátek a sobotu byl takový nanicovatý, že výlet k urně mohl být příjemné povyražení. Jen 18,41 procent občanů si tuto radost špendýrovalo.

Občanští demokraté vyhráli. Nevyhráli ale totálně, tedy - nezískali v senátu většinu, takže nebudou moci odkopávat jeden zákon za druhým podle libosti. Což je dobře.
Sociální demokraté vydali výzvu, která nezúčastněnému pozorovateli povolila čelist: doporučila svým stoupencům, aby podpořili komunistické kandidáty. Nemusel doporučovat nic. Mohla po ostudném fiasku v prvním kole tiše mlčet, anebo držet hubou, jak říká moje sousedka Miládka. Otevřená výzva k podpoře komunistů, kteří jsou v otevřené opozici ne k vládě, ale k demokratickému systému, to skutečně nezvedá jen adrenalin, ale i žaludek. Stalo se. Sociální demokraté to udělali. Vyzvali voliče k podpoře strany, která jim už jednou zakroutila krkem, nejen politicky, ale v některých případech i fyzicky , tedy justiční i nejustiční vraždou. Nicméně to udělali. Výsledek? Nula. Takový je bilance sociální demokracie v těchto volbách. Nula.
Navzdory v ostudné výzvě sociálních demokratů se neprosadili ani komunističtí kandidáti s výjimkou jednoho. Senát je deklarován jako úctyhodné shromáždění. Mysleme si o něm, co chceme (já si myslím jen to nejhorší), ale aspoň to mu přičtěme k dobru, že ani nadále v něm nebude komunistický klub.
Co dál? Volič podpořili dva "nezávislé" - nechme si komentáře o nezávislosti na jindy. Jedno křeslo má strana zelených. Zde je třeba upřesnit. Nevyhrála strana zelených, ale Jaromír Štětina, výrazná osobnost, která se z důvodů jen Jaromírovi Štětinovi jasných propůjčila svoje jméno a svůj kredit tomuto skupení věnovat. Proto si jen kasá triko předseda zelených Jan Beránek, když tvrdí, že "jako předseda jsem slíbil členům, že dovedu Stranu zelených do Parlamentu. Svůj slib jsem splnil a to je teprve začátek." Štětina si úctu zaslouží, do jaké míry dokáže skupení jemuž se propůjčil povznést - teprve uvidíme.
Za US-DEU/ODA zvítězil Karel Schwarzenberg z ODA. To je další kuriozita těchto voleb. I zde platí něco podobného, co o zelených. Kasá se předseda US-DEU Pavel Němec, že je to "úspěch liberálního pojetí politiky, které US-DEU představuje". Není. Je to osobní úspěch Schwarzenbergův. Představitelé mikropolitiky nemají na jeho vítězství nejmenší podíl. Karel Schwarzenberg je skvělý muž, budeme zvědavi, jak se prosadí v zákonodárném tělese. Hlavně, aby neusínal.
Evropské demokraty bude zastupovat starosta z Božího Daru Jan Horník. Zatím o něm víme hlavně to, že je starosta Božího Daru.
Ovšem ten fakt, že výsledek sociálních demokratů je nula, číselně 0, to je skoro neuvěřitelné a groteskní a senzační a fascinující. Skoro se chtělo sednout si do křesla v první řadě, koupit si kelímek popcornu a počkat si, jak nám to Standa vysvětlí. Ale nestačil bych frontu na popcorn vystát -Standa zaperlil okamžitě. Je třeba zrušit senát! Připomnělo to starou anekdotu.
To přišel pan Kohn domů a načapal svoji Sáru na kanapi s Roubíčkem. Zachoval se jako chlap: okamžitě vyhodil z bytu kanape!
Z mayovek víme, že hrdinové Západu získávali bojové jméno podle svých vynikajících vlastností a činu. Kdo měl drtivou pěst, dostal jméno Shatterhand. Kdo ji měl skoro takovou, byl Firehand. Podle této logiky by - dle výsledků letošních senátních voleb a jeho reakce na výsledky - Standa dostal jméno Standa Nula.

Tento úvodník byl zařazen už v sobotním/nedělním vydání Hyeny, přetahuji ho pro ty, kdo o víkendu na internet nechodí. Co dodat ve světle dalších událostí?
ODS vyžaduje křeslo předsedy senátu. Není divu, ten původní senát v té podobě, jak je teď, vznikl v době vrcholného vlivu Čtyřkoalice. Ta, jak všichni pamatují, se rozpadla, protože se vítězní senátoři nedokázali dohodnout o jednotném čtyřkoaličním senátním klubu, jelikož by přišli o šoféra a služební auto a kopírku a stroj na kafe. Sami lidovci v posledních senátních volbách taky dopadli jak sedláci u Chlumce, takže není žádný zřetelný důvod, proč by měl Petr Pithart zůstávat v čele této nemilované a nevážené instituce.
Kdo zavinil prohru rozebírá Standa Nula. Už na to přišel: ZAVINILA TO ŠPIDLA a taky MŮŽOU ZA DO MÉDIJA! Je to velký muž, ten Standa Nula. Miloš Zeman to vidí jinak: Za prohru může vedení.

RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Dráteníci
Vyprávění o době mého dětství, tentokrát o ztraceném řemesle. Celý seriál je zde.
Na venkově, zřejmě v každé domácnosti, mívali na poličce s nádobím aspoň jeden zdrátovaný hrnek. To byl hrnek nejdříve rozbitý - hospodyně pečlivě sesbírala všechny střepy a zavázala do šátku. Dvakrát, třikrát ročně přicházel potuný dráteník. Dostal kafe, krajíc chleba, sedl ke střepům a z nich složil hrnek a omotal ho drátek: udělal si z drátů oka, jako je drátěný plot a ta zase vrátil hrnku podobu.
Bylo mi divné, jak dokáže rozbitý hrnek zpevnit natolik, aby v sobě držel vodu, až po mnoha letech mi došlo, že tyhle hrnky se úpoužívaly k přechovávání sypkých matérií, jako je třeba čočka nebo hrách, anebose do nich odlévalo sádlo nebo se tam dávalo máslo.
Tihle řemeslníci taky nýtovali hrnce a brousili nože a nůžky. Museli existovat ještě v šedesátých létech (tedy za hranicemi mého vyprávění). Tvrdí se, že to byli Slováci nebo Cikáni - tak to si opravdu neamatuju. Jen mám v paměti pohled na jejich prsty, vypadaly jako dřevěné kolíky a kmitaly strašně rychle, to zadrátování hrnku bylo za pár minut hotové.

Kdepak, tenkrát se nic nevyhodilo, všechno se schovávalo a pravovalo. Dokonale recyklační společnost. Ale žít by v tom dnes nechtěl ani zanícení ekohobista...

PSÍ PŘÍHODY: Někdo by jí to měl říct
Iris je bílá a Bart černý. Když je léto a svítí sluníčko, Iris leží na výsluní, kdežto Bart ve stínu. Když jsou uvnitř, Iris si lehá k proskleným balkónovým dveřím, protože tam je v létě nejtepleji. Bart si lehá do zádveří, protože tam je největší chládek.
A přijde zima, načež:
Od balkónových dveří fouká, zato v zádveří je radiátor a Bart tedy leží u radiátoru a hřeje si záda.
Pokusil jsem se o nápravu, když jsem viděl, jak se Iris klepe zimou. V první fázi jsem ji přikryl dekou. Ona ráda spí pod dekou. Pak jsem si uvědomil, co to dělám za pitomost. Stačí přece posunout její pelíšek o pár metrů stranou a ocitne se u radiátoru, který je rodný bratr toho radiátoru, ke kterému tiskne záda Bart dole v zádveří!

Usmysleno, vykonáno.
Úspěch? Nulový. Iris dál leží u balkónových dveří a třepe se zimou. Měl bych jí tam dát spacák? Nejspíš zastřu balkónové dveře dekou, aby míň foukalo.
Takhle se budu s Iris dohadovat, až najednou kouknu na kalendář a on bude květen a začnou teplé dny.
Čas letí a ono to bude co nevidět.

NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI