ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Začaly volby
V pátek ve dvě odpoledne začaly volby do krajských zastupitelstev a do třetiny senátu. Bavit se o účasti a vyhlídkách kandidátů asi nemá smysl - v pátek večer. Pozoruhodné snad je pouze to, že v pátek "ČSSD vyhrála boj proti privatizaci nemocnic". Na základě iracionálního a fakty nepodloženého sloganu, že "zdraví není kšeft", se s pomocí komunistů podařilo vpašovat do "zákona proti hluku" brzdu proti procesu, který v krajích celkem logicky začal - totiž proces vedoucí k racionalizaci práce nemocnic. Je to potvrzení teze, že politika je opravdu život v kotrmelcích. Občanští demokraté svého času bránili vzniku krajů - v současném pojetí - zuby nehty, kdežto socialisté se zasazovalo o "samosprávu" na krajské úrovni. Ovšem teď, když se kraje ujaly vážně své úlohy a začaly to, co centrální vedení strany, potažmo státu, trestuhodně zanedbává, totiž do praxe uvedenou reformu zdravotnictví, sociální demokracie se postavila proti krajům a snaží se jim vyrvat právo z rukou rozhodovat o vlastním majetku. Opora ve faktech - nulová. Důkazy, že by nemocnice převedené na obchodní společnosti pracovaly hůř, neexistují. Jen ideologický žvást o "kšeftování se zdravím" má působit na city voličů.
Socialisté v den zahájení voleb tedy "utrpěli vítězství". Život si najde cestu k racionalizaci zdravotnictví, i přes vůli ideologů socialistické strany. Padnou bariéry. Čísla o efektivitě nemocnic přestanou být tajná (jako jsou dosud). Do parlamentních voleb zbývají dva roky. To je dost dlouhá doba, aby se určité procesy prosadily a určitá fakta prokázala. Páteční "vítězství" socialistů a komunistů může přinést bumerangový efekt.
To je ale "dohledná budoucnost", Přítomnost, to jsou volby, které probíhají právě teď-. Budou mít na vývoj dalších událostí velký vliv, proto - nezůstaňte doma, zúčastněte se jich. Každý hlas má váhu, každý se počítá.

RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Nudle u nosu
Vzpomínání na dobu mého dětství - celý cyklus je ke shlédnutí zde.

Už dlouho jsem neviděl dítě s nudlí u nosu. Přiznám, že se mi po tom nestýská, nicméně - nudle u nosu bývala jev tak častý, že si říkám, kam se poděl! I v Čapkově Matce se hovoří o "malých usmrkaných dětech". Bývalo to tak, že dítě ve věku dejme tomu do deseti let, jakmile začalo počasí jako je například teď, mělo automaticky nudli neboli svíčku u nosu.

Na hygienu se tolik nedbalo. V pozdější době už ubylo svíček u nosu, ale zcela běžný jev bylo "ječné zrno". I to je něco, po čem se mi nestýská - byl to nepříjemný červený bolák na očním víčku. Kam odešla ječná zrna? Nevím.
Když se dívám na historické filmy, říkám si, jak děsně museli ti lidé páchnout. Páchli šlechtici v palácích a takový kapitán Hornblauer, tem musel smrdět jako čapčuch. Můj otec (narozen 1909) vzpomínal, že za jeho dětství a mládí se počurané dětské pleny sušily, to nestálo za to prát! Jak to bylo s plenami za mého dětství si nepamatuju, v okolí nikdo neměl malé dítě, abych to mohl pozorovat. Ale ve Slapech, ve vesnici kde jsem prožil dětství až do svým osmi let, bylo v některých rodinách - přinejmenším mezi dětmi - používání jakéhokoli papíru po tělesné potřebě pokládáno za zbytečný luxus - vždyť to uschne a odrolí se. A když už jsme u toho - hnojiště na dvoře a kadibudka u hnojiště, to byla také součást vesnického života
To dodávám jen na okraj - vzpomínám si na to, když čtu úvahy ekohobbistů o idylickém vesnickém životě. Byl to hnusný, špinavý a páchnoucí život, taková je smutná pravda.

PSÍ PŘÍHODY: Složité vztahy
Bart a Iris už tvoří smečku. Jeden i druhý se respektují, jeden druhému se moc neplete pod nohy. Jaký vztah mají ke mně? Já jsem Bartův pán, od nepaměti. Pro Iris jsem byl dlouho novinka v životě. Nedávno, je to skutečně pár dní, se stalo poprvé, že by Iris na můj povel "k noze" přiběhla k mé noze a sedla si tam - obvykle sice poslechla, ale sedla si k noze Ljubě. To je její paní, od nepaměti.

Když jsem společně s Ljubou a Iris, přece jen Iris tíhne k ní a tak je to správné a přirozené. Sotva ale se ocitneme sami, lepí se ke mně. Když píšu, chodí se na mě dívat, kontroluje, jestli je všechno v pořádku¨. Když na chvilku přestanu bušit do kláves, Iris vleze pod stůl, protlačí hlavu mezi mými koleny a vrazí mi ji do klína a přeje si, abych ji hladil. Během půl minuty je tu Bart. Neodhání ji, jak by se dalo čekat! Přitiskne se ke mně - a Iris olizuje hlavu, jako by mi ji pomáhal hladit. Ani od misky ji nevyhání. Uvědomuji si ne-samozřejmost tohoto stavu a jsem věru rád, že to tak je. Mohlo by to být setsakra nepříjemné peklíčko, kdyby kupříkladu Bart na Iris sočil anebo kdyby ona byla nepříjemná na něho!

NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI