ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Malé jsou šance na výlov komunistického rybníka
Zářijové výsledky průzkumu stranických preferencí Centra pro výzkum veřejného mínění potvrdily vysoký náskok ODS (31%) před ČSSD (15%) a KSČM (14%). Kdybychom si zahráli na "uskutečnění neuskutečnitelného" a vzali tato čísla jako voličskou realitu a představili si, že se sociálním demokratům podaří k sobě přetáhnout všechny komunistické hlasy, na porážku občanských demokratů by to přesto nestačilo.

Což samozřejmě neznamená, že sociálním demokratům neleží komunistické hlasy na mysli a že by nestáli o to alespoň některé z nich získat. Na "trhu hlasů" totiž není pro ně příhodnější nabídka. Devět procent občanů nevěří žádné politické straně a patnáct procent je nerozhodnuto. Ze strany lidovců, "nezávislých", zelených a unionistů nelze žádný oživující příliv čekat. Vědro by tedy mohli nejsnáze vhodit do komunistické nádrže.

Nedělní televizní duel Miroslava Grebeníčka a Stanislava Grosse pod taktovkou Václava Moravce mohl naznačit, jaké mají sociální demokraté šance na získání komunistických hlasů, nebo také naopak, kolik asi hlasů odčerpají komunisté sociálním demokratům.

Usměvavý optimismus

Rozdíl v jejich přístupu k problematice byl nápadný a zásadní. Gross vsadil na obraz úspěchu, který celou zemi čeká, když dosavadní politika vlády vedené jeho stranou, pochopitelně politika úspěšná, bude pokračovat. "Máme nastartováno," přesvědčoval veřejnost. Můžeme se stát nejen vedoucím v peletonu nových členských států v Evropské unii, ale můžeme předehnat i staré členy Evropské unie - to je tvrzení, které vyrazí dech i systémovému optimistovi.

Grebeníček volil jinou taktiku. Zdá se, že už pochopil nefunkčnost vize "spálené země". Jeho rétorika se zaměřila na vytváření údajných řešení. Proexportní politikou lze prodávat zemědělské přebytky, zvláště pak do Číny. Je možno vytvořit nová pracovní místa a zajistit spolufinancování ze strany Unie. Zdravotnictví spasí komunistický koncept o čtyřech bodech. Do ciziny lze prodat milión tun obilovin a z výdajů na armádu uškubnout půl miliardy, dal najevo, že taky dokáže operovat i s konkrétními čísly.

Zachmuřená negace

Komunista roku 2004 však není člověk, kterému jde "o blaho této země" a bude ochoten respektovat - ve věci zdravotnictví například - Grebeníčkem navrhované expertní skupiny "napříč politickým spektrem". Komunista roku 2004 žije sedlinou "blbé nálady", která má po patnácti letech už své zkamenělé vrstvy. Komunisté jsou opřeni především o nacionalismus a o nedůvěru ke všemu "cizáckému". Na sociálně demokratické proevropské horlení nemohou mít pochopení. Pasují se do pozice strážců sociálních jistot. V tom by s nimi sociální demokraté snad mohli najít společnou platformu, až na to, že komunisté paušálně odsuzují jakékoli soukromé vlastnictví a jakékoli podnikání. Socialistickou toleranci volného trhu chápou jako zradu ideálu rovnosti. A konečně je tu třetí zdroj jejich síly, roztrpčenost veřejnosti s rozmanitými zlořády. Sociální demokraté jsou vládní strana a na tomto poli s nimi nemohou soupeřit. Mokrý se suchým se bude těžko přít o to, kdo má větší morální právo vytírat louže.

Jestliže tedy Miroslav Grebeníček vystupuje před širokou veřejností jako mluvčí komunistů ve smyslu konstruktivní síly, musí nutně vyvolat zklamání vyznavačů bezvýhradné negace. Je ovšem krajně pochybné, zda z této roztrpčenosti může těžit strana prezentovaná usměvavým mladým mužem, který srší důvěrou a optimismem. To pochopil svého času Zeman, když nalákal mnohé komunisty na svoji vizi "spálené země". V tomto smyslu je zajímavá zpráva BIS o bezpečnostní situaci v roce 2003, kde se upozorňuje na požadavky mladých levičáků sjednotit parlamentní KSČM, Štěpánovu Komunistické strany Československa a Zifčákovu Komunistické strany Československa-Československé strany práce. V komunistické praxi "sjednocení" vždy znamenalo totální vítězství jedněch a vyhlazení druhých. I do duelu Grebeníček - Gross vnesl moderátor Morávek tuto otázku a Grebeníček se velmi obezřetně vyhnul konkrétní odpovědi. Musí ale vědět, že toto "nebezpečí zleva" ho ohrožuje, než Grossova usměvavá tolerance. Komunismus je ve své podstatě destruktivní ideologie, a konstruktivní destrukci ještě nikdo nevynalezl. Do nekonečna si na ni nemůže hrát ani Miroslav Grebeníček.

RODINA A PŘÁTELÉ: Jak bylo na Invexu
V sobotu jsem se krátce zmínil o výletu na Invex. Působil jsem tam na stánku Institutu digitální fotografie IDIF a taky jsem se pokouknul kolem.
Invex je mrtev, takový byl můj první dojem. Oficiální prohlášení hýří superlativy, ovšem nelze nevidět fakt, že vystavovatelé se dostavili v míře mnohem menší než kdykoli před tím. I nás štánek Idixu byl v hale B, velmi málo zabydlené - v patřech ani jeden stánek, jen buřtostánek a ten se nepočítá.
Ovšem ti vystavovatelé, kteří se dostavili, mohou být spokojeni - pokud je zajímají návštěvníci. Stánky byly obložené lidmi, takže potud byl Invex úspěšný pro vystavovatele. Pokud ovšem je cíl účasti jiný, tedy vzájemné kontakty firem, kšefty a pod., pak mám své pochybnosti.

Z fotografických firem velkého významu měl na Invexu stánek jen Canon. Z akcí které se kolem něho točily budu jmenovat čajovnu - protože na Invexu je velmi obtížné se najíst něčeho jiného než blátivého párku, chodil jsem tam do čajovny na zelený čaj a po návratu jsem nadchnul Ljubu (milovnici zeleného čaje) vyprávěním o zařízení, které se jmenuje čajové moře - je to deska určená k přípravě čaje. Má v sobě šuplíček na vycibraný čaj, který do něho teče mřížkou, všechno je to z ambusového dřeva a je to moc krásné, jako vše, co se čajového obřadu týká.

Patálie s notebookem byla další tak trochu zaznamenáníhodná příhoda. Můj notebook si usmyslel, že si přeje myš a že nebude reagovat na touchepad. Různí experti bádali, nakonec jsem závadu ostranil já, laik: v sousedním stánku Logitechu jsem vyžebral myš a ještě mi tak ukázali náramnou novinku - laserovou myš Logitech, která je přesnější než normální myš a neztratí se ani na úplně hladké jednobarvené ploše.
Jak příště na Invexu?
Jsem zvědavý, jestli ještě nějaký bude.

PSÍ PŘÍHODY: Zkreslené vnímání času
Maurice de Boulignard tvrdí, že člověk je jediné zvíře, které vnímá čas. Bart taky vnímá čas. Ale nějak divně. Například nemá přehled o tom, zdali jsme byli na dlouhé, nebo krátké procházce. Všiml jsem si toho už dávno. Napadlo mě někdy, že bych toho mohl zneužívat. Že bych mu mohl namluvit, že jsme byli na dálné výpravě a přitom bychom udělali jenom kolečko kolem plácku s lavičkami.

Včera jsem se ale přesvědčil, že on je opravdu stran času zcela vedle.
Vyšli jsme na procházku, prošil brankou a udělali sotva pár kroků, tedy: vyšplhali jsme na násep vroubící cestu a dospěli jsme sotva do poloviny trávníku v parčíku před hotelem Blaženka, když jsem si uvědomil, že jsem nezamkl branku. Otočil jsem se tedy a s Bartem na vodítku se vracel. No a Bart, místo aby namítal, místo aby dával najevo - jak to, že jdeme zpátky, ještě jsem si nestačil nic přečíst a nic jsem nepodepsal, capal odevzdaně se mnou a před brankou se mi otíral hlavou o nohu a domáhal se, abych mu sundal košík! To je obvyklý rituál. On nechce nikde jinde, abych mu sundal košík (někdy se o to snaží sám, strká hlavu do křoví a páčí košík o větve), ale před brankou - na to má svoje právo, na tom to právu trvá jako Jan Sladký zvaný Kozina. On si opravdu myslel, že se už vracíme!

Byl bych pravdu nehodný pán, kdybych jeho zmatku takto využíval. Kdybych udělal jen kolečko ani ne kolem laviček, ale kolem prvních několika stromů v parčíku. Byl bych taky hloupý pán. Protože bych okrádal sám sebe o to, že mě Bart vyvede na procházku.

NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI