ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Ještě k seniorům za volantem
Posledně jsem tu psal o seniorech za volantem. Jak by ne, však taky budu za pár let v seniořím věku a budu muset chodit na oční prohlídku a na ostatní nechutnosti - a to jsou ještě ty nejmenší nechutnosti, spojené se seniořím věkem. Psal jsem tu, že mají mít senioři soudnost a rozum. Zde je odezva našeho čtenáře:

Realita je bohužel jiná. Můj otec, ač sedmdesátiletý, přesto duševně i tělesně velmi čilý, si možná právě díky tomu nechce připustit, že jeho reakce jsou již za horizontem a má neustále pocit, že ti mladí řídí hrozně. On má ty letité zkušenosti. Lékařskou prohlídku formálního typu prošel bez problémů, ale po jedné společné cestě do Krkonoš jsem usoudil, že se mám natolik rád, že další společné cesty absolvovat nebudu. Myslím, že pro každého staršího člověka je těžké si sám sobě přiznat, že už na to nestačí a že letité zkušenosti nejsou všechno. A myslím, že to neplatí jen za volantem.

To je svatá pravda - po všech stránkách. I po té, že ti mladí řídí hrozně. Přinejmenším někteří. Dneska mě auto s dvojicí mladíků a jednou dívkou málem smetlo ze silnice - přál jsem si mít bazuku a sestřelit je. Nicméně trvám na svém - snad konzervativním - přesvědčení, že podstatná je osobní odpovědnost, tedy i osobní soudnost. U seniorů jako u juniorů. Proto jsem pro snížení věku pro trestní odpovědnost (i ten sex). Ministr Pavel Němec každou chvíli uvádí jiný věk. Za rozumný pokládám třináct let, to je věk typického pohlavního dospívání a to by mělo být dělítko mezi věkem dětským a dospělým. Jaký je věk pro seniory, věk pro odchod k dědově míse? Ono je to opravdu u každého jinak. Pavel Vrba říkává, že tělo dlužno odevzdati hrobu řádně zhuntovaný.Ale každému se to daří jindy a jinak.

RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsem vyděsil Miládku k smrti
Tys nám dal ty chlape zatracenej, lála mi Miládka a její dcera Jana - takto mé sousedky - vedla stejnou notu. Mohly ze mne mít šlak. A přitom jsem v tom byl nevinně. Vůbec mě nenapadlo, že...
Ale k věci samé, byť oklikou.
Snad pět let jsem visel na netu přes rádiové spojení. Na fasádě jsem měl talířovou anténu, ta mířila přes vltavské údolí na druhý konec Prahy a data putovala sem a tam úžasnou rychlostí 64 kilobitů za vteřinu, když šlo všechno dobře. Letos jsem si zavedl dvě stě padesátku ADSL a rádiové spojení jsem zrušil. No a dnes přišel technik anténu odmontovat.
Dělali jsme to spolu. On stál na žebříčku pod anténou a já ležel na okraji střechy a v ruce jsem měl elektrický šroubovák a šrouboval jsem. To víte, že po pěti letech na dešti to nešlo zrovna jako po másle. Nakonec jsme to společnými silami zvládli, anténu odmontovali, on ji snesl dolů, já vstal a otočím se...
Miládka s Janou na balkóně. "Tys nám dal, ty chlape zatracenej..."
No jo... Jejich dům je výš než náš, takže vidí naši střechu jak na talíři. Na střechu chodím často, odtud dělám zkušební fotky pro svůj web Digineff.cz o digitální fotografii. Jsou zvyklé mě tam vídat. A dnes? Kouknou se a co vidí - jak tam ležím na okraji střechy a ani se nehnu. Minutu, dvě, tři... Kdyby byl šroub zarezlej víc, tak jsem se dočkal houkání úrazovky!

PSÍ PŘÍHODY: Skafandr? Ne! Kurty!
Odpoledne jsme jeli s Ljubou a oběma pejsky na výlet. Iris ležela schoulená do klubíčka u mých nohou a Bart slintal Ljubě za krk. Nakonec na sebe natáhla jakousi pelerínu a řídila jako v knížce Bubáci a hastrmani. A Bart slintal o sto péro.

Co s tím? Skafandr?
Začnu se shánět po nějaké mřížce, a dám si do auta to, co si tam dávají filutové, aby mohli auto prohlásit za dodávku a nechali si vyplatit zpátky DPH. Jenže než to seženu, bude Bart jezdit ukurtovaný!
Vymyslel jsem to takto: na vodítku uzel, vodítko přiskřípnuté v v zadních výklopných dveřích mého forda káčka, karabinka zaklesnutá - a Bart má hubu vzdálenou třicet cm od našich temen.
Louže je pod ním náramná, ale pořád je lepší louže na podlaze, než za krkem.

NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI