Po pěti hodinách došlo ke shodě. Prohlášení počítá se společným zdaněním manželů, což je zřetelně výhoda pro bohaté páry, kde muž vydělává majlanty a žena je v domácnosti. Nesmysl s plošnými přídavky pro děti neprošel. Hlasovat se o důvěře bude v parlamentu 24. srpna. Jsem zvědav na detaily změny konstrukce sociálních dávek, které jsou samozřejmě demotivační: jen blázen by chodiol každý den do práce za minimální mzdu, když má své jisté od státu a může si přivydělat melouchařením. Což jistě dělají mnozí přemnozí - některé dokonce znám...
:-)

RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - autobusy a vlečňáky
Zrovna včera jsem byl v knihkupectví Luxor, kde Vašek Vlk četl ze své vzpomínací knihy Stálo to za hovno, ale byla sranda - o padesátých létech. S tezí souhlasím, s tou výhradou, že tu srandu vnímáme spíš teď, než tenkrát.
Když jsem přemýšlel, co tenkrát stálo mimořádně za hovno, pak to jsou autobusy.
Naše rodina bydlela ve Slapech, dnes je to 30 minut autem. Tenkrát to bylo půl druhé hodiny příšerné cesty bachratým autobusem, ve kterém se stálo jako v tramvaji - a měl vlečňák! To si už dneska sotva kdo dovede představit, autobus s vlečňákem. Vlečňák, a myslím že i autobus, měl na střeše zahrádku a cestující si mohli dávat nahoru bagáž. Dneska musíte někam do Pákistánu, abyste spatřili něco podobného.
Cesta autobusem znamenala utrpení. Autobusové nádraží tehdy bývalo na Smíchově vedle lihovaru. už dávno tam není, ale dodnes, když jedu kolem, se mi trochu zachvěje žaludek.
Přitom je zajímavé, že komunisté, kdyby to nebyla banda zločinců, zlodějů, lhářů a vrahů, měli tehdy příležitost vybudovat rozumnou veřejnou dopravu, protože skoro nikdo tenkrát neměl auto a kdyby se včas postavila alternativa, třeba by se lidi chovali jinak. Jenže veřejná doprava byla vždycky odporná a zůstala bohužel dodnes, takže všechny ty výkřiky našich zelených ftalátů o škodlivosti automobilismu jsou házení hrachu na zeď. Veřejná doprava nefunguje a fungovat nebude, ale to co bylo v těch padesátých létech, to bylo skutečné šílenství na kolečkách.