ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Čekání na naštvaného chlapa
Libor Ludík je skutečná superstar, s ním by měly být vedeny interview, on by měl být na obálkách časopisů. Tak dlouho něco nešlo a najednou to jde. Sedmnáct tisíc lidských kobylek za pomoci tří tisíc automobilů od pátku obracely výsledek jeho pracovního úsilí v niveč na technoparty v Boněnově, zatímco chudák policejní mluvčá Jolana Čížová papouškovala, co jí nařídili její neschopní a líní šéfové, že "se nedá nic dělat". Nájemce poničených pozemků to nějakou dobu poslouchal a poslouchal i rady, že má podat trestní oznámení na neznámého pachatele. Následovala logická úvaha:

Jakýpak neznámý pachatel. Ten je přece známý. Je to policie. Třebaže dopředu věděla o chystaném trestném činu, nepokusila se mu zamezit. Odpovědnost tudíž je na její hlavě. Na technoparty přijelo mnoho cizinců. To proto, že v jejich zemích by policie nic podobného netrpěla. V naší zemi je policie neschopná, tudíž se lidské kobylky stahují sem. Takto prosté to je. Takže, odpovědnost padá na její hlavu.

S křížkem po funuse

Je to až podivuhodné, jak - poměrně - málo stačilo, aby se policie vzpamatovala a zasáhla. Musel ovšem k tomu dát rozkaz (stále ještě) ministr vnitra Stanislav Gross. Najednou to šlo. Gross mimoděk dal do rukou argument Liborovi Ludíkovi. Když to šlo v pondělí, mohlo to jít ve čtvrtek nebo v pátek. Je sice hezké, že se policie pokusila vyhnat kobylky z Ludíkova najatého pozemku, avšak k miliónovým škodám už došlo. Lidské kobyly udělaly z ekologického zemědělského hospodářství parkoviště. Kdyby policie zasáhla včas, kdyby konala svoji povinnost, ke škodám by nemuselo dojít.

Libor Ludík jediným prostým občanským činem dosáhl podobného efektu, jako pachole z Andersenovy pohádky, když zvolalo, že je král nahý.

Naši úředníci ve všech možných resortech a na všech možných stupních úrovně rozhodování vynakládají veškeré svoje úsilí s podporou léta shromažďované zkušenosti, aby dokázali, že nejde činit to, za co jsou placeni. V oblasti bezpečnosti je to obzvlášť patrné, každému na očích. Zdaleka nejde jen o boněnovskou technoparty, při které chudák mluvčá Jolana Čížová vydávala svoje alibistické proklamace. Boněnov je daleko a na superstar Libora Ludíka za týden už nikdo nevzpomene. Ve stejnou dobu ale došlo k bezpříkladné provokaci státní autoritě v centru metropole, na jedné z hlavních tříd. Jaký tanec se rozvinul! Ministr vnitra a premiér v jedné osobě hodil odpovědnost na magistrát a magistrát ukazuje na ministerstvo financí a to taky nic nemůže - takže výsledek? V samém centru Prahy je hnízdo, ve kterém se stala už jedna vražda a teď před ním vybuchl granát a poranil osmnáct lidí. Alibista ministr vnitra - premiér se snaží přesvědčit veřejnost, že se proti tomu nedá nic dělat, že to tak musí být, stát nemá žádné páky.

Páky jsou

Bohužel, občan má zkušenost napovídající, že za současným stavem není jen přirozená lenost a lhostejnost úředníků. Je za ním i stejně přirozená zbabělost.

Bylo by zajímavé například zjistit, kdy naposledy finanční úřad zkontroloval hospodaření vypečeného podniku na Příkopech. Každý instalatér má na krku berňák minimálně jednou ročně. Kontroluje páně mafiánovo hospodaření stejně pečlivě?

Pochybuji o tom od doby, kdy jsem v žertu vznesl podobný dotaz na finančním úřadě.

Dostalo se mi stejně žertovné odpovědi:

"My vás rádi kontrolujeme, protože vy nám děti neunesete."

A je to. Lenost a zbabělost, slité do amalgamu alibismu jsou v pozadí mnoha absurdit našeho života. Jinak si nelze vysvětlit, proč například je možné, aby na každém druhém rohu byl nevěstinec v zemi, kde je zakázáno obchodování se ženami. Občan pochopí, že není možné sebrat Marušku Novákovou jen proto, že stojí v krátkých sukních na chodníku v Perlové ulici v Praze. Ale na Marušku Novákovou, majitelku "night clubu", kde je možno získat sex za peníze a je to veřejně inzerováno, na tu by mohl stát došlápnout stejně snadno, jako to šlo v Boněnově, když ministr dal zčista jasna pokyn.

V Boněnově se policie pochlapila, protože se naštval jeden opravdový mužský. Reálně vzato, nějaká technoparty je prkotina proti masivnímu porušování zákonů, jemuž jsme svědky na každém kroku. Aby se s tímto Augiášovým chlívem začalo něco dělat, to bychom potřebovali naštvaného chlapa ne na louce v Boněnově, ale v premiérském křesle ve Strakově akademii. Obávám se, že na něho budeme ještě dlouho čekat.

RODINA A PŘÁTELÉ: Strýc Podger a pořádek v papírech
Nenávidím papíry. Ony to vědí. Dávají mi to sežrat. Uvedu příklad zcela čerstvý.
Objednal jsem se do servisu se svou fordkou. Emise a technická kontrola se schylovaly k zániku (jak ty dva roky utečou, hrůza!). Ještě večer jsem si říkal: do úředního šuplete se podívám až ráno. Kdyby v něm nebyl velký techničák, bylo by to leknutí. Když zjistím, že tam není, až ráno, aspoň se vyspím.
Vyspal jsem se, ráno jsem se šel podívat do šuplete a papíry v něm nebyly. To bylo leknutí! Ale vyspal jsem se.
Jel jsem doservisu bez papírů.
"Ty papíry byste ale měl mít," děl pan Servis zasmušile.
"Měl?"
"No jo, měl. Protože bez nich nemůžeme tu technickou kontrolu udělat."
Vrátil jsem se domů.
"Davide, neviděl jsi papíry od fordky?" ptal jsem se syna.
"Jsou v šupleti s papírama."
"Tam vždycky byly. Ale teď nejsou."
"To je blbý," řekl syn.
Slovo je to trefné, ale v dané chvíli mi mnoho nepomohlo.
Po chvíli syn povídá:
"A nejsou tohle papíry od fordky?"
Ony byly vystrčené za prosklenými dvířky cinkostnu, jak jsem si je tam připravil, abych je nehledal, až pojedu do servisu a vyvaroval se leknutí!

PSÍ PŘÍHODY: Psí semetrika
Už dávno jsem si říkal, že by měl Bart mít k ruce (k noze) nějakého štěkacího pomocníka, pejska matlafouska. Jednak by ho vzbudil, jednak by vzbudil mě. Navíc by vylekal zloděje. No a vida, čas oponou trhnul a za oponou Iris, ta teď pomáhá Bartovi hlídat.
Iris je velmi štěkací osoba. Leží mi u nohou, podřimuje a najednou vyskočí a začne ječet a slyším její "ňafňafňafňafňaf" probíhat celým domem, až ho završí vřeštěním u vrat. Bart kluše za ní, aby se podíval, co se děje.
Mlčky.
Včera byl u mě na návštěvě Martin Zhouf. Seděli jsme na balkóně, pili kafe a spřádali motorkářské plány - za jak dlouho bychom dojeli na Gibraltar. Oba bychom rádi viděli Gibraltar.
Oba psi se metelili kolem nás.
Najednou "ňafňafňafňafňaf", spustila Iris. Neběžela ale dolů k vratům, po vzoru Barta se rozhodla k dálkovému střežení domu - z balkónu. Bart se k ní připojil.
Iris vřeštěla a hulákala a Bart mlčel.
A všiml si toho Martin:
"Hele, ona huláká na Barta!"
Bylo to přesně tak. Iris stála a z plna hrdla spílala Bartovi do obličeje a on tam stál a přešlapoval.
Scéna z manželského života:
Co tu stojíš jako pecka? To jsi chlap? Dělej sakra něco!

NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI