RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - O mlékárnách
Vzpomínání na dobu mého dětství - dosavadní díly jsou na mém webu Hyena.
Až teď si uvědomuji,že dnes snad už nejsou "mlékárny" v pravém slova smyslu, tedy obchody, kde by se prodávalo výhradně mléko a mléčné výrobky. Za mého dětství bylo několikatero druhů obchodů s potravinami, prodej pochopitelně výhradně pultový.

V mlékárnách se prodávalo především mléko - nalévané. Dodávalo se do lékárny v kovových konvích s patentním uzávěrem, taky jsem už dlouho takovou konev neviděl. Hospodyně, anebo maminkou pověřené dětičky, chodívaly do mlékárny s bandaskou a mlékařka nalévala mléko štíhlou odměrkou s dlouhatánským ouškem - čtvrtlitrovou, půllitrovou a litrovou. Taky jsem chodil pro mléko s bandaskou, ne moc rád, protože v mlékárně to páchlo jakousi mastnou zatuchlinou.
Kdyby do takové mlékárny z doby před padesáti lety přišel dnešní hygienik, natož pak eurohygienik, skákal by jak kaučukovej dědek.
Pravda, mléko se prodávalo i v láhvích, ty byly zazátkované kolečky z tvrdého papíru, později tenkým plechem. Nalévané mléko asi bylo levnější, než mléko v láhvích.
V mlékárně se prodávalo i krájené máslo. Jednou, a to byla velká senzace, se v mlékárnách ocitlo žlutavé solené novozélandské máslo. Toto máslo vyvolalo velikou pozornost, avšak zájem, pokud si pamatuji, brzy opadl, právě proto, že bylo solené. Lidi měli raději máslo nesolené, které si mohli pak sami osolit.
Chodíval jsem kolem takové mlékárny v Praze do školy a ráno jsem pozoroval, jak dovozci přivážejí konve, s jakou zručností je skládají z korby auta a pak je kutálejí po chodníku ke dveřím krámu. Existují tyhle konve ještě? Už dlouho jsem je neviděl.

PSÍ PŘÍHODY: Hlídání ve čtyři ráno dnes nanovo
Bart s Iris dnes ve čtyři hlídali. O jednom efektu jejich štěkotu vím - odehnali mi spánek z očí.
Čert ví, co se to dělo. Když začali hulákat, rozednívalo se. Za oknem to vypadalo, jako kdyby se barák pohroužil do kalné tůně. Popadl jsem pistoli a vyběhl na balkón. Je to pošetilost a od rozumprdů to v komentářích schytám, ale já to tak dělám a basta.
Žádná banda lupičů se kolem domu neproháněla. Zato všude kolem štěkali psi.
Kdyby ta hovada zavřela svoje zobáky, bylo by kostelní ticho. Ani ptáci se ještě neprobudili. Jenom ty chlupaté potvory vřeštěly v okruhu několika set metrů, možná několika kilometrů. Vzniklo to tak, že nějaký vořech měl neklidný sen a štěknul?
To už se nikdy nedozvím.
Hlídací orgie se pak konaly ještě dvakrát. Teprve po šesté hodině se psi zklidnili.
Rozhodl jsem se, že přece jen urvu trochu spánku. Přitlačil jsem víčka k sobě.
V tu chvíli se ozval datel, další hovado, údajný lékař stromů!
Už před léty si vybral bakelitovou krabičku na dávno nefungující televizní anténě a když přijde jeho čas, bubnuje do ní jako Masaj. Zatracená potvora opeřená, čert aby ho spral!
Zeptáte se, proč nefunkční anténu neodmontuju.
No, přece bych to nemohl chudákovi datlovi provést. Dnešní hlídání mělo trochu jiný průběh. Hlídal jsem hlavně já.
Včera jsem tu popisoval, že se oba pejskové, Bart s Iris, rozhodli ve čtyři ráno hlídat a pobíhali po baráku a hulákali.
Dnes to bylo jinak. Hulákal venku nějaký ožrala a probudil mě. Bylo to klasické ožralecké pořvávání, cosi na způsob zpěvu. Chlap řval dole ve Věnečku, v údolíčku, které nese zvuk jako trumpeta.
iris se neprobudila, pokud ano, nedala to najevo.
Bart podřimoval. Ožralu slyšel - a já slyšel jeho pobroukávání, takové to "buf, buf", něco mezi hodně temným vrčením a náběhem na štěkot. To je taková ta fáze, kdy pes dává najevo: začínám bejt v ráži, dejte si na mě bacha, nebo vylítnu a bude peklo na zemi.
Co s tím? Sázel jsem na jeho polospánek. Kdybych já vylít a štěknul na něho, aby byl zticha, tím bych ho doprobudil a on by vylít a bylo by peklo na zemi.
Hovado venku hulákalo čím dál hlasitěji a začali se ozývat první psi.
A budeme mít veselé svítání a já zase nedospím a budu celej den nanicovatej, uvažoval jsem, zatímco Bart dělal "buf, buf".

Dopadlo to dobře. Ožrala odtáhl, psi usnuli, Bart přestal dělat "buf, buf" a usnul, já taky usnul a teď jsem schopen dopsat svědectví o jenom napínavém okamžiku noci právě proměněné v den.