 | Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit. |
|
Úterý 29.6. 2004,
|
- Václav Klaus se sešel v Istanbulu s Vladimírem Špidlou, kde jsou oba na summitu NATO
- Klaus dal najevo svoji první představu o řešení krize, která naznačuje, že dává přednost dosavadnímu stavu
- Někdejší poslanec za Sládkovy republikány Pavel Maixner je zatčen pro nelegální obchod se zbraněmi
- Vladimír Hučín je nadále soudně stíhán za nesmysly z let 1973 až 1983
- Novým náměstkem ministra financí se od 1.7. stane Tomáš Prouza , významný internetový žurnalista, blahopřejeme!
- Počasí v Praze: V podstatě malebné počasí
Mě tak napadlo, že nikoho nevzrušilo, že se předsedou unie stal Pavel Němec. Už jeho první státnický výrok vstoupil do historie: "Buď budeme ve vládě, nebo v opozici."
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Neslavná kariéra skončila
Začal jako politik a skončil jako šéf gangu obchodníků se zbraněmi - je to Pavel Maixner, někdejší Sládkův nohsled a jako takový poslanec v parlamentu. Později koketoval se vstupem do ODS, ta nadšená nebyla, takže se stal místopředsedou Republikánů - ale jiných, než těch sládkových. Až dosud na něho bylo nejvíc vidět v roce 1997. Tehdy zveřejnil podezření, že mu Ruml odposlouchává telefon. No a teď je za mřížemi kvůli nelegálním kšeftům se samopaly a pancéřovkami. Kdyby s nimi kšeftoval ve velkém, kdyby rozhodoval o dodávkách pro armádu, mohlo mu to projít. Ale nějakých čtyřicet samopalů? To mu vynese nanejvýš pěkný flastr natvrdo!
RODINA A PŘÁTELÉ: Výlet do světa silných strojů II.
V sobotu jsme se byli s Ljubou podívat v Bechyni na světové mistrovství motocyklových
akrobatů - STREETFIGHTERS DAY 2004. Ne na motorce. Částečně na kole! Samozřejmě, nejeli
jsme na kole z Prahy do Bechyně. Mám na autě hák a na ten hák se připne taková šikovná
plošina a na ni se připoutají kola. Autem odjedete někam do krásné krajiny, zaparkujete a
pak jezdíte na kole. Úmysl jsme měli tento: pojedeme do Bechyně, budeme se dívat na
motocyklové akrobaty a až nás to omrzí, budeme po krajině jezdit na kole.
K mistrovství patřilo i parkoviště. Jenže to nás odradilo svou rozlohou: někam auto zapikolujeme a budeme se odtud hodinu hrabat ven. Kdepak, chytře jsme zaparkovali ve stínu ve vsi, nasedli na kolo a jeli na letiště, kde se konalo mistrovství.
Ke společným výletům s Ljubou Krbovou nezbytně patří Ljubino zmizení. Že mi dokázala na kole zmizet v Paříži chápu, že umí zmizet v podstatě na polní cestě nechápu. Nicméně se to stává pravidelně. Takže jsem dojel ke kase onoho sportovního podniku, slezl jsem z kola a rozhlížel jsem se.
V tu¨chvíli jsem si uvědomil, že i já jsem poněkud středem pozornosti, protože jsem tam byl jediný na kole. Kubatury dvoukolových vozidel zde začínaly tak na 600 ccm. A já na kole. Tak jsem se zatvářil hrdě, ve stylu "jen čumte, motorkáři, já jsem biker" a najednou se ozvala rána a můj bike poklesl v kolenou.
Z pláště vyhřezl drát a prořízl duši!
Ne, nikdo se nesmál. Ani přihlížející, ani já. Potupně jsem musel kolo dotlačit k autu, vrátit na stojan a zamknout ho tam. Co se cyklistiky týče, měli jsme po žížalkách, já i Ljuba, když se opět vynořila z mimoprostoru, tvrdíc, že já jsem se ztratil.PSÍ PŘÍHODY: Smutný osud Bartových tenisáků
Bart miluje tenisáky. Je však velmi pochybné, že Bartovy tenisáky milují Barta. Pokud má
tenisák duši, pak si musí myslet, že ho postihl trest za nějaký přetěžký hřích.
Ne dost na tom, že ho jeho původní pán přepálkoval někam do Pihenohele přes plot kurtu a on tam zapadl do listí a pršelo na něho, až se změnil a proměnil v cosi podobného hřibu. Nakonec na něho přišel Bart a odnesl si ho domů.Bart především tenisáky žvýká. To dovedu pochopit. Tenisák se mu příhodně vejde do tlamy a jistě že dobře péruje, šikne se mezi zuby. Je to taková veliká pružná žvýkací guma. To ale Bartovi nestačí. On si musí tenisák upravit. On do něho vyštípne díru, čímž podstatně sníží jeho schopnost poskakovat a pružit. Pak se z něho snaží stáhnout textilní potah. Když se mu to podaří, a netrvá to dlouho, má v tom velký cvik, pak teprve je spokojen a leží u vrat, hledí ven, připraven vystartovat, když se bude kolem belhat nějaká neblahá stařena, a žvýká.
Je mi takto znetvořených tenisáků líto. Oni se dokonce pokoušejí skákat - zachovali si cosi z bývalé pružnosti, i s tou dírou a napůl svlečeným kabátem. Ale samozřejmě, není to to, co to bejvalo.
Mohou si jen smutně povídat - jo, pane kolego, měl jste mě vidět, když jsem svištěl těsně nad sítí...
A kolega, ten mu neřekne, pane kolego, já si hlavně pamatuju, jak jste svištěl nad plotem.
Neřekne mu to. Protože on je na tom stejně. I on něco provedl a dostal se do pekla Bartových čelistí.