4. FÓRUM DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE - již 8.6.2004 Výstava většiny výrobců fototechniky /přes 40 prezentačních míst/ testování fotoaparátů - 10 přednášek - ateliérový workshop Nový program - registrace nutná na www.digiforum.cz.

RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - veřejné osvětlení
Vzpomínky na dobu mého dětství, doposud publikované díly najdete na mém webu Hyena. Dnes o tom, jak byla tenkrát tma jak v pytli.

Padesátá léta byla dobou temna nejen v přeneseném slova smyslu. To čemu se říká black out, tedy výpadek proudu, bývalo na denním pořádku. Propaganda vysvětlovala výpadky proudu řáděním diverzantů a taky úžasným výkonem průmyslu a zemědělství - všechno jede na plné pecky, takže je třeba se uskrovnit v mrzké buržoasní soukromé spotřebě elektrického proudu. V každé domácnosti tehdy byly někde po ruce petrolejky. Dávaly celkem hezké teplé světlo. Nepříjemné bylo praskání cylindrů - proti tomu existovalo opatření v podobě vlásenky nasunuté na okraj cylindru. Tatínek zapálil petrolejku a držela se černá hodinka - kdybych měl vzpomínat na to nejhezčí, co jsem kdy zažil, asi bych tam zařadil jeden večer, kdy při takové černé hodince tatínek předčítal kapitoly z kniha Jaroslava Žáka Bohatýrská trilogie.

Tma ale byla, i když všechno svítilo.
Na vesnici samozřejmě byla tma - o nějakém veřejném osvětlení sotva mohla být řeč, možná tu a tam svítila nějaká lampa. Každý měl baterku - existovaly i dynamo-baterky, musely se mačkat, kvílely, uvnitř bylo dynámko a svítilo to mžouravě, podle toho, jak energicky kdo mačkal. Někdo měl i lampičku na svíčku!
Pražské veřejné osvětlení bylo taky značně pochybné efektivity. V lampách svítily obyčejné žárovky a na Starém Městě a Malé Straně bylo plynové osvětlení -v lampě svítil věčný plamínek, večer lampář obcházel lampu po lampě, tyčkou otevřel kohout, rozsvítil a ráno zase kohout uzavřel: bude se to zase zavádět, to je skvělé!

Výbojkové světelné zdroje se začaly zavádět, pokud si vzpomínám dobře, na přelomu padesátých a šedesátých let. Rozdíl to byl úžasný - mělo to ovšem nepříjemný vedlejší efekt. Od té doby není v Praze pořádná tma a nedají se jak se patří pozorovat hvězdičky. Což je v době, kdy jsou běžně k dostání hvězdářské dalekohledy pro amatéry, mrzuté.

PSÍ PŘÍHODY: Mazaná socha tam prý už není
Na Václavském náměstí je v tuto dobu k vidění spousta soch. Včera jsme psal o jedné z nich - pozoruhodná je tím, že ji počural jistý pejsek. Opravuji - nejen tím. Bylo to zaparkované auto, ve kterém řvalo rádio. U toho byl nápis, že jde o sochu. Kamarád Jirka Wagner ji dnes hledal a nenašel, že by snad zmizela? Pak jsem se dozvěděl, že den před tím, než jsme sochu s Vločkou obdivovali, policajti dali zaparkovanému autu botičku. To jako kdyby dali florentskému Davidovi policajti obsílku za obnažování na veřejném prostranství! Jestli toto auto odstranili, je to zdrcující rána ideji moderního umění, které se drží na výsluní modernosti v prakticky neměnné podobě, co moje paměť sahá. Dovoleno je vše, pokud to gilda oficiálních modernistů shledá uměleckým a moderním. Není divu, že i nad touto akcí drží ochrannou ruku Čumpelík nové doby, Mistr Knížák. A týž Knížák se vyslovil proti další umělecké akci, která se v Praze chystá a začne v úterý - do Prahy vtrhne 200 pomalovaných plastikových krav. Viděl jsem je aspoň v miniaturách v Bruselu - jsou veselé, hravé a hlavně nezávislé na gildě mandarinů, kteří drží umění ve spárech. Není divu, že pan Knížák, tento Čumpelík moderní doby, soptí.