ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Překroucené právo
Případ Martina Šmoka, novináře, který dostal čtyřicetitisícovou pokutu za to, že nesdělil vyšetřujícímu orgánu Úřadu pro dokumentaci zločinů komunismu jméno svého zdroje informací, vyvolal značnou pozornost. Martin Šíma je v těchto dnech v zahraničí a nemůže se sám k věci vyjádřit. Podle všeho se jedná o naprostou šikanu a zneužití moci. ÚDV jde na ruku dozorující státní zástupce Mgr. Martin Omelka, který se odvolává na §16 tiskového zákona. Ten se týká ochrany zdroje a obsahu informací. Dovolte ho ocitovat celý:

Ochrana zdroje a obsahu informací
(1) Fyzická osoba nebo právnická osoba, která se podílela na získávání nebo zpracování informací pro uveřejnění nebo uveřejněných v periodickém tisku, má právo odepřít soudu, jinému státnímu orgánu nebo orgánu veřejné správy poskytnutí informace o původu či obsahu těchto informací.
(2) Fyzická osoba nebo právnická osoba, která se podílela na získávání nebo zpracování informací pro uveřejnění nebo uveřejněných v periodickém tisku, má právo soudu, jinému státnímu orgánu nebo orgánu veřejné správy odepřít předložení nebo vydání věcí, z nichž by mohl být zjištěn původ či obsah těchto informací.
(3) Právy podle odstavců 1 a 2 nejsou dotčeny zvláštním právním předpisem stanovené povinnosti nenadržovat pachateli trestného činu a překazit nebo oznámit trestný čin a ve vztahu k těmto zvláštním právním předpisem stanoveným povinnostem ani povinnosti, které jsou stanoveny v trestním řízení.
(4) Právy podle odstavců 1 a 2 není dotčena povinnost vydavatele stanovená zvláštním právním předpisem7) sdělit správci daně na jeho výzvu jméno a bydliště objednatele inzerátu uveřejněného pod značkou, je-li fyzickou osobou, nebo jeho název a sídlo, je-li právnickou osobou.

Jde tedy o to, zda Martin Šmok nadržoval pachateli trestného činu, anebo zda zanedbal povinnost překazit nebo oznámit" trestný čin. Podotýkám, že jde o událost z roku 1967. Údajně je ÚDV odhodlán pokutovat Šmoka znovu a znovu, zřejmě i nadále se zády krytými magistrem Omelkou. Je třeba, aby tento případ úřední šikany vešel v širší známost a aby se o něj začala zajímat i mezinárodní žurnalistická obec. Je vidět, že šikanování novinářů není jen běloruská specialita, a věru že je pikantní, že šikanu provádí instituce, která má za úkol vyšetřovat zločiny komunismu.

RODINA A PŘÁTELÉ: Cesta z Bruselu
Samo cestování mezi Prahou a Bruselem je v podstatě bezproblémové. Dálniční trasa je dnes přerušena jen na dvou až třech místech. Jednak je to u Plzně - jel jsem po "dálničním obchvatu" poprvé: je to samozřejmě jen propagandistický trik. Cestuje se převážně po okresce, kam je svezena těžká mezinárodní doprava. Příště pojedu přes Plzeň, což je zřejmě toužebné přání "občanské iniciativy", která se o zhoršení životního prostředí úpěnlivě stará už přes deset let. Další přerušení je na německé straně. Tam se hodlají s třicetikilometrovým úsekem dálnice pinožit prý snad ještě šest let, i to je šílené a ostudné: všude jinde se v Německu budují další dálniční vylepšení horečným tempem! Na některých místech budoucího dálničního úseku se ještě ani nerýplo do země.

Skvělá byla cesta zpátky. Chtěl jsem to v noci vzít přes Bory a dál přes město kolem pivovaru a hřbitova zase ven z města na dálnici. Jenže jsem zazmatkoval a řídil jsem se silničními ukazateli. To musel vymyslet nějaký buď naprostý idiot, nebo darebák. Značky s nápisem PRAHA vás vedou do okrajových čtvrtí vedlejšími uličkami, až nakonec vyzmizíkují úplně, když přetněte (nesmyslně) výpadovku na Nepomuk.

Chápu logiku této idiocie. Má to být "okruh", jenže takový okruh, aby se nemusela investovat ani koruna. takže se do plánu města nakreslí pastelkou "okruh" bez ohledu na to, zdali je skutečně průjezdný. V Praze je takových nesmyslů samozřejmě také mnoho.
Výsledek? Totálně zasekaná doprava přes den a zmatek a zoufalství v noci.

PSÍ PŘÍHODY: Varianty jedné příhody
Nestalo se dohromady nic. Ale mohlo se toho stát tolik, že to stojí za úvahu.
Vracel jsem se s Bartem z procházky. Bart byl na vodítku, tom kynologicky zakázaném - na navijáku. Pustil jsem ho, aby si mohl přečíst zprávy na druhé straně cesty. Najednou ze zátočiny vyjel nějaký pán na kole. Já Barta rychle k sobě stáhnul, on trochu zvolnil, usmál se, já se taky usmál, pozdravili jsme se, on jel dál a pes se vrátil k četbě.

Varianta brutální:
Pes je na druhé straně, pán na kole vyjíždí zpoza zatáčky, narazí na vodítko, strhne řídítka, ale vodítko jím cukne, Bart s e lekne načež se namíchne a na pána se vrhne, shodí ho z kola, pán narazí hlavou na kamenný patník atd.
Raději toho nechám.
V životě se takové tragédie dějí, častější jsou ale pididramata.

Varianta pididramatická:
Bart čmuchá, pán vyjíždí.
Já tahám Barta zpátky, pán zvolňuje.
Pán: "Co se tu s tim čoklem roztahujete, chlape?"
Já: "Tady nemáte co jezdit!"
Pán: "Vy máte mít psa u nohy!"
Já: "To je moje věc, kde ho mám!"
Pán:"Von vohrožuje provoz!"
Já: "Tady je zákaz vjezdu!"
Atd., atd.

Že jste pididrama zažili mockrát, jako svědkové, i možná jako aktéři?
Lepší je ta varianta úplně první, věřte mi.