 | Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit. |
|
Pátek 16.4. 2004,
|
- Nový ministr zdravotnictví Jozef Kubinyi hodlá najít finanční rezervy ve zdravotnictví
- Podle propočtů to vypadá, že školský zákon projde v parlentu
- Američané nabídli pomoc při osvobození našich zajatých novinářů, ooficiální místa se zatím neodvážila k nabídce se vyjádřit
- Jeden z členů skupiny "orlických vrahů" se oběsil ve věznici v Kuřimi
- Podle statistik Horské služby zahynulo letos v horách 12 ledí
- Při pronásledování prchajícího Ukrajince policisté na dálničním přivaděči ve směru Vyškov-Brno cizince zastřelili
- Počasí v Praze: Další krásný jarní den se sluníčkem
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Velké mlčení
Nesejde na tom, zdali je Usáma bin Ládin naživu anebo zda je to virtuální realita, která se naposledy připomněla světu nabídkou příměří Evropě. Můžeme si stokrát opakovat, že nabídka příměří Evropě při zachování smrtelného nepřátelství ke Spojeným státům a Izraeli je vychytralý tah teroristů, kteří hrají celosvětovou hru s dlouhodobým cílem ideologicky a v posledku i mocensky převzít globální iniciativu. Reakce představitelů západoevropských států byla okamžitá a odmítavá. Reakce našich představitelů, přinejmenším až do čtvrtečních večerních hodin - žádná. Těžko jim sahat do svědomí, těžko čísti v duši potentátově. Jakmile mlčí, zřídka to bývá výraz statečnosti. A potentát na vysokém postu se víc bojí okamžité reakce publika, než smrtelné hrozby zítra nebo pozítří.
S ohledem na výsledky výzkumů veřejného mínění lze odhadovat, že pro mnoho lidí nabízí Usáma (ať je to kdokoli) dobrý obchod. Co je nám do arogantní Ameriky! A už vůbec nic nám není do Izraele, strůjce napětí na Středním Východě! Stáhněme vojáky, do ničeho se nepleťme a budeme mít až na věky věků pokoj. Bohužel, tuhle hanebnou písničku neuslyšíme jen u nás, ozve se i v němčině i ve francouzštině či italštině. Mnichovanství patří k celoevropskému folklóru.
RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Kedsky
Pokračování vzpomínek na dobu dětství - celý seriál je na mém
serveru Hyena.
To jsem se dozvěděl až z četby knížek Jaroslava Žáka, že se slovo označující specifický
druh
bot píše kedsky - vyslovováno kecky. Nosil jsem je celé dětství: kombinace
plátna a gumy, přičemž jak plátno, tak guma byly barvy hnědé. Bylo to určitě ještě v
padesátých létech, kdy přišly na trh čínské kedsky. Ty byly o něco dražší (tak o
korunu, dvě, odhaduji), a byly modro-bílé, plátno modré, guma bílá, jakož i
tkaničky byly bílé. Sebedbalí nositelé čínských kedsek udržovali bělost gumy v
čistotě
kartáčem a křídou. Ale co s tkaničkami? ty se při sebepečlivějším nošení zaprášily a
umazaly.
Jednoduchá pomoc: barvily se křídou! Vznikly různé systémy, jak bílé tkaničky čínských
kedsek zavazovat - buď křižmo, anebo příčně, do žebříčku.
Z internetu se dozvídám, , že originální Keds boty se vyráběly od roku 1917. Byly to první - anglicky - sneakers, něco jako "plazivky", chodilo se v nich tiše, tehdy byly boty kožené a klapaly a vrzaly. Od roku 1979 firma Keds spadá pod Stride Rite Corporation. To ovšem jsme tehdy netušili. Kedsky byly pro nás kecky a vynalezli je nejspíš Číňané. Kdo jiný, když čínské kedsky byly nejlepší!PSÍ PŘÍHODY: Zapomenutý čert
Někdy má toho člověk hodně na práci. Pak dojde k situaci, vyjádřené titulkem - čert je
zapomenut. K takové situaci došlo včera.
Vrátil jsem se v podvečer z Interkamery (výstava digitální fotografické techniky v Praze na Výstavišti). Potřeboval jsem uklidit motorku do garáže a venku na plácku před vraty se potuloval Sean, irský setr - do něho je zamilovaná Šogo a nenávidí ho Bart. Řešení prosté - Barta jsem uvázal ke stromu, zaparkoval motorku, šel chytit Šogo, zahnal Seana... a šel jsem pracovat.Asi po hodině mě volala Malá Vločka. Kdepak že jsem?
"No přece doma, na Mrázovce!"
"Já jsem taky na Mrázovce, přišla jsem pro Šogo... a co Bart? On něco proved?"
Chudák Bartík! On nic neproved, to já proved, to já ho přivázal a nechal ho tam jako zapomenutého čerta!
V minulosti se to stalo už jednou, tenkrát ho tem nechal, pokud se pamatuju, uvázaného David až dlouho do noci. On kvílel a jakmile jsem šel do tmy ho hledat, přestal...
Tentokrát to dopadlo líp, odvázal jsem ho včas a dal mu pořádný nášup k večeři
Snad mi odpustí - zatím to tak vypadá.