RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina - Poslední samuraj
Plných 154 minut, tedy dvě a půl hodiny trvá americký historický velkofilm režiséra Edwarda Zwicka. Odehrává se převážně v Japonsku v polovině 70. let devatenáctého století, kdy Japonsko spělo mílovými kroky k vybudování civilizace západního střihu. K tomu si zvali z Evropy a Ameriky experty - mimo jiné i vojenské, k vybudování moderní armády. Takovým expertem je i kapitán Nathan Algren (Tom Cruise). Brzy ho Japonci nasadí i do boje - vede trestnou výpravu proti vzbouřenému samurajovi Katsumotovi (Ken Watanabe). Je raněn, Katsumoto si ho vezme do výchovy a udělá z něho samuraje, který se nechá ochotně zabít - nechal by se, kdyby to šlo, ale tenhle Nathan je něco jako býval Neprůstřelný Hans Kloss, do něho to nasypou z Gatlingova kulometu (ráže 12, 14 nebo 15 mm, takový expert nejsem, abych poznal, který z desetihlavňových Gatlingů to byl) až cucky lítají a on se otřepe a jde za císařem (lehce pajdaje, jako když vy nebo já křivě šlápneme na schodech) a poté už křepce svou láskou.

Natočené je to všechno úchvatně, někdy až moc. Bitevní scény a souboje jsou natáčeny tak, aby nebylo toho moc vidět - o to efektnější výsledek. V krátkých "flashbacks" pohledem do minulosti musíme vzít na vědomí, že Nathan se zúčastnil masakru indiánské vesnice a musí pak masivně chlastat, aby zapomněl... a to je motiv i jeho konverze na samurajství. Dost možná, že se v armádě Spojených států vyskytl kapitán, který si masakrování Indiánů takto bral k srdci a pak se stal expertem v Japonsku. Lze to zkousnout. Co ale nelze zkousnout, je Tom Cruis.

Je to manekýn manekýnská a nevěřím mu ani vteřinu, že masakroval Indiány a umí střílet z winchestrovky a dokáže v souboji zabít vycvičeného samuraje - mistra meče (ovšem poté, co ho zabil, podstoupí výuku v samurajském šermování, při které dostává systematicky výprask, jak to tedy? Že mu to nejdřív tak pěkně šlo a pak dostával na chrám páně?). Oni ho dokonce nechali zarůst, aby vypadal zanedbaně a špinavě a paní Japoncová (vdova po utraceném samuraji) říká Fuj ale že ten chlap smrdí jako prase, a stejně je to manekýn manekýnská. Úplně šíleně si to uvědomíme, když se v závěru filmu navlékne do samurajského brnění, to mu sluší, jak říkala babička, jako praseti forhemetka.

Zvláštní je, že všichni ostatní herci kolem něho, Japonci i Američané, jsou skvělé figury. Především je to impozantní Ken Watanabe, výborný je i hlavní padouch Omura (Masato Harada), skvělý je císař i epizodní figurka fotografa, vnímáme a zapamatujeme si i členy Katsumotovy zbojnické tlupy, jenom ten Cruise je manekýn manekýnská a když pak přijde na pořad filmu happík, tedy šťastný konec, tak tedy slyšíme v kině kolem sebe, jak se lidi šťouchají a šeptají si: Tak je tohleto možný, táto?
Suma sumárum, stojí za to na to jít, ale je dobře před vstupem do sálu aplikovat nějaké anticruisum. Možná, že by se vyplatila placatice whisky, jako ji má při ruce Cruisův Nathan. Jenže Cruisovi ani tu whisky nevěřím - je očividně opilý čajem a sám sebou.