Nejsem pesimista, za jakého jsem byl osočován, když jsem brzy po 11. září v tomto listě předvídal vlnu evropského antiamerikanismu. Demokracie je silnější, než si dovedou padouši dovedou představit, přesvědčil se o tom Hitler stejně jako Stalin a ani tito fanatici nedopadnou jinak. Bohužel, bude to ještě dlouho trvat a poteče ještě mnoho krve, než opravdu všichni pochopí, že nejde o "zoufalé radikály", ale o nelítostné vrahy, kteří si nezaslouží nic než pohrdání a trest.

RODINA A PŘÁTELÉ: Motocyklová výstava
V neděli skončila v Praze výstava motocyklů. Loni jsem tam byl poprvé coby motocyklista. Úžasný pocit. A jaký byl letošní nejsilnější zážitek?
"Nikdy v životě jsem neseděla na tolika motocyklech," připustila při odchodu Vločka. Vytáhl jsem je na výstavu obě, Velkou i Malou, a obě si motocyklů užily, zejména pak jednoho, stopětadvacítky Hondy CBR. "Tu chci," prohlásila Malá Vločka a dodala, že od zítřka šetří.
A co chci já?
Stopětadvacítku tedy rozhodně ne. Honza Čejchan z časopisu Svět Motorek nás nechal svézt na věci, která se jmenuje Segway. Co je to? Dvě kola o průměru tak 35 - 40 cm poháněná elektromotory, platforma, tyč a řídítka. Uvnitř platformy jsou gyroskopy a počítač. Na tu věc se postavíte a tím, že se nakloníte nebo zakloníte, Segway jed dopředu nebo dozadu. Gyroskopy poznají náklon a dávají přes počítač impulsy motorům. Každé kolo je poháněné zvlášť, mohou se otočit i proti sobě, takže se lze otočit doslova na fleku. Spadnout se z toho dá, jenom když přeženete zatáčku - zákony o odstředivé síle tu samozřejmě platí i nadále.

Měl jsem opět pocit, který jsem měl v životě už několikrát - pocit dotyku s budoucností. Představil jsem si svět, kde se lidé pohybují hlavně na strojích tohoto typu. Nebudou už chodci, ale jezdci na Segwayi, ty se budou vyrábět v obrovských sériích, až se zjistí, že výroba je méně nákladná, než stavba automobilových komunikací ve městech. Z ulic zmizí auta a po hladkých vozovkách tiše poplynou davy na Segwayích.

Zpátky na stromy, zpátky na zem. Zatím tu byl Segway jen jeden, pokud ho chcete, můžete ho mít. Začněte šetřit ještě divočeji, než Malá Vločka, stojí 240 tisíc plus DPH. Já šetřit nebudu, spokojím se coby scifista se snem, že jednou bude tento stroj univerzální dopravní prostředek, že bude zdarma k použití - půjdete, on bude volný jako vozík na letišti, nastoupíte, odjedete kam třeba, odložíte a půjdete po svých.
Leda že by vám odumřely či "odsegwajovaly" nohy.

PSÍ PŘÍHODY: Zase na veterině
Pěkná neděle, jen co je pravda! Stačí vteřinka a je z ní neděle nepěkná - Bart si vrazil ostrý zalomený klacek do svalu a na veterině ho museli šít.
Jak se to stalo? Pádil do křoví jako šílenec a zlomyslný osud tam na něho nastražil kopí. Byli jsme od toho s Vločkou na pár kroků - a Šogo pobíhala na druhé straně cesty. Tam žádná kopí nebyla, takže to odskákal Bart.

Choval se statečně. Ani nekvíkl, nekňučel, nenaříkal. Odvezli jsme ho na psí kliniku v Libuši. Byl tu už dvakrát. Jednou před lety, když si zlomil ošklivě nohu (museli mu ji sdrátovat, dodnes ten drát v tlapě má), podruhé celkem nedávno, kdy ho napadla volně ložená doga bez košíku, jeho, svatého, na vodítku s košíkem. Doga mu prokousla ucho. (Drobnost - volal jsem tenkrát na veterinu, jestli tam jsou atd., a že mi Barta pokousal pes. Pan doktor chtěl vědět, jaký pes Barta pokousal. Řekl jsem, že doga. Pan doktor řekl: "Tak to je dobrý, dogy nemaj žádnej skus.")