Pokud by někdo z výše uvedeného nabyl dojem, že jsme v rukou buď idiotů nebo šílenců, pak je zde uklidňující ujištění - není to dojem, je to pravda, a paradoxně obé je pravda.

RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Hračky samo domo
Pokračuji ve vzpomínkovém seriálu. Celý seriál zveřejňuji v mém serveru Hyena. Tentokrát o hračkách, jak z titulku patrno. Nebude to ale o hračkách kupovaných, leč po domácku vyráběných - připomněli mi je čtenáři inspirovaní minulým dílem o patentních sodovkových uzávěrech.

Tančík se dělal z dřevěné špulky od nití - bylo třeba nožem vyřezat do okrajů zářezy, aby to byl pořádný teréňák. V ose špulky, jak známo, je díra. Tou se prostrčila gumička, ta se na jedné straně zajistila sirkou, a na druhou stranu se dala špejle tak, aby na jedné straně čouhala pokud možno co nejdál. Tou dlouhou stranou špejle se guma natočila a když pak se soustrojí položilo na zem, a jakmile se uvolnilo, dalo se do pohybu.

Z gumiček, kolíků na prádlo a krabičky od sirek se dělala pistole. Na delší stranu krabičky se položil jeden kolíček a napevno se připojil gumičkami. Na kratší stranu se jednou, dvěma gumičkami docela volně připevnil druhý kolíček. Pak se vzala gumička a natáhla se přes pevná kolíček a uskřípla se ve štípacím konci kolíčku. Jakmile se kolíček uvolnil, gumička vyletěla.

Jaké další hračky? Teď váhám, zda mezi ně zařadit čuďák , byl skvěle předveden ve filmu Obecná škola: hořlavý film stočený do kuličky a zabalený v papíru. Bylo třeba ho zapálit a zadupnout. Přestal hořet a už se jen škvařil a chrlil ze sebe úžasné množství štiplavého dýmu. Podobný efekt dokázalo i umělohmotné pravítko či trojúhelník.

Ložisák a bob z bruslí snad už nebyly hračka - zmiňoval jsem se o nich v díle o Žižkovu. Jim podobné byly vozíky vyrobené z dětských kočárků. V padesátých létech se pěstovala vysoká kultura výroby draků - ale o nich až jindy. Klasické hračky, jako byl špaček a obruč už z praxe neznám, o to více používaný byl prak neboli kaťan. Srabový prak byl ze zavařovacích gum, pořádný používal modelářské gumy, ty se chodily kupovat do obchodu Mladý technik nedaleko Jindřišské věže v Jindřišské ulici (v Praze). Byla to hračka? Hračka plačka, někdy.

PSÍ PŘÍHODY: Přísné hledění
Pamatujete na Císařova Pekaře? Na scénu se zrcadlem? Něco podobného jsem zažil ve psí podobě. S Bartem jsme na procházce došli až na Starou Mrázovku, do míst, kde kdysi nechal postavit jistý Mráz kolonii pro dělníky Ringhofferovy továrny na vagóny. Bart měl košík a byl na vodítku, podotýkám. Najednou jsem ucítil škubnutí, otočím se...

Bart stál, nakročen, hlavu v poloze, kterou nazývám "žirafa". Stál a díval se dolů, na loučku, která je "o patro níž" pod cestou, po níž jsme právě šli.

Tam stál rotvajler, podobný Bartovi stejně, jako pekař Matěj byl podobný Rudolfovi II. Taky byl nakročený, taky dělal žirafu. Jenže neměl košík a nebyl na vodítku.
Bart zavrčel. On zavrčel. Bart pokrčil nohu, on pokrčil nohu. Iluze zrcadla dokonalá, bohužel jsem věděl, že skutečně jde jenom o iluzi, že tu není žádné zrcadlo, že tu s tojí dva rotvajleři a ti že mají stejnou představu jako Nesmrtelní z filmu Highlander: NA SVĚTĚ JE MÍSTO JEN PRO JEDNOHO!
V takových chvílích váhám. Už jednou jsem vezl Barta na veterinární kliniku s prokousnutým uchem, když ho napadla doga a on se nemohl bránit, protože byl na vodítku a na hubě měl košík. Takže - mám ho pustit a sundat mu košík? Anebo ho mám nechat pokousat s tím, že on bude ten napadený, on bude mít svatozář nad hlavou?