Co kdyby ale stát se pro změnu pokusil pro občany něco udělat, například tím, že by dohlédl na to, zda cestovní kanceláře dodržují zákon? A nechceme slyšet výmluvu "není legislativa"!

RODINA A PŘÁTELÉ: Letos poprvé na Sůze!
Rtuťový sloupec se přehoupl přes hranici 10 stupňů Celsia. Je čas vytáhnout motorku z garáže! Však jsem taky kolem Sůzy obcházel po celou zimu skoro provinile. Jí se uvnitř nic neděje, ona neví, co se venku děje, že je tam sníh a led a že na motorce by vyjel jen šílenec nebo mesenžer čili mesík. Ano, mesíci jezdí celou zimu na mopedech a dokonce i na silnějších motorkách! Hrůzné podívání na ty kluky. My co už máme bolavá kolena upřímně litujeme ty, které to teprve čeká, a jezdit v mraze na motorce je přímá cesta k bolesti v kloubech.

Ono tedy 10 Celsia taky není žádné vedro. Však jsem si na kolínka opatřil návleky a v kožených gatích mám umělohmotné chrániče. Už v pondělí jsem začal dobíjet baterku a v úterý v poledne jsem přistoupil k obřadu Prvního Startování.

Napoprvé nechytla, až napotřetí škytla, pak chytla, ale dusila se a trvalo to dvě tři minutky, než se pořádně motor rozběhl. Kašlal a dusil se a když se prohřál, pěkně jsem ho poroštoval a on se rozezpíval ve dvanácti tisících!

Nejel jsem na žádný výlet - jezdil jsem po Praze kvůli digitální fotografii (viz Digineff.cz. První kilometry byly trochu napínavé - nezapomněl jsem, jak se na Sůze sedí? Ne, nezapomněl, došlo mi po nějakých pěti minutách jízdy. Jel jsem samozřejmě velmi obezřetně, na cestách a silnicích je plno štěrku a sem tam nějaká louže a ledík a bůhví co. Ale za ten pocit svobody to stojí! Jakmile bude nad deset - jsem v sedle. Je to úžasný pocit.

PSÍ PŘÍHODY: Není to pes, prase je to
Ten mě zase dostal, ten náš dobytek! I když ne tak strašně, jako tenkrát v létě.
Jdeme takhle po Mrázovce a najednou vidím, jak Bart něco usilovně študuje, oňuchává a vychutnává.
No bodejť... Byl to nejhnusnější neřádstvo, jaké si dovedete představit, rozmáznuté a rozhamtané a on, dobytek, jak má rotvajleří košík, tedy košík na přední straně plochý, do toho hečmal jako by to bylo razítko a když ke mně zvedl hlavu, celou mřížku měl od toho!

Fuj tajksl, prase jedno!
Sundal jsem mu košík, on se smál, dobytek, hubu měl od ucha k uchu. V jedné ruce vodítko, v druhé ruce - natažené od těla co jen to šlo - košík, a vraceli jsme se domů a to jsem si věru nepřál, abychom zrovna teď potkali anglickou královnu. Štěstí nám přálo, Alžběta šla zrovna jinudy, takže jsme dorazili domů ke zdroji očistné vody bez ostudy.
Fuj tajksl, prase jedno!
Horší to ale bylo tenkrát v létě, kde udělal totéž, ale v Prokopském údolí, asi kilometr od Dalejského potoka a já tedy musel s tou nataženou rukou pochodovat a je to fakt, že svět neviděl vysmátějšího psa, než byl tenkrát Bart.