RODINA A PŘÁTELÉ: Ať žijí silné názory
Václav Klaus se vyslovil před několika dny ve prospěch silných názorů. Silných, tedy vyhraněných, dodal bych, vyhraněných jako pěst do nosu. Jistě že má v jistém smyslu pravdu. Už Karel Marx hovořil s pohrdáním o idejích, které "nevyženou kočku s pece". Tahle průpovídka se mi líbí a leží mi v hlavě od mládí, kdy jsem se s ní setkal poprvé. Tane mi totiž na mysli otázka - je třeba vyhánět kočku s pece? Proč kočku na peci nenechat? Bude lidstvo šťastnější, když kočka nebude na peci, o kočce nemluvě?

V těchto dnech se hodně diskutuje o roli samců v přírodě. Zavinila to glosa jednoho přírodovědce, na ni zareagovala Eva Hauserová řkouc, že samec je jen sexuální servis pro samici, nic víc a už to jed, silný názor létá ve vzduchu, podobně jako hajzly ve Švejkovi, které létaly vzduchem jako nějaké "říkadlo od Pavly Moudré".

Na úsvitu českého feminismu jsem diskutoval se dvěma českými spisovatelkami, nastávajícími feministkami. Ony byly toho názoru, že muži by měli mejt nádobí a občas vyšůrovat podlahu. Já je nabádal k zaujetí silnějšího stanoviska.

"Milé dámy," vedl jsem k nim promluvu, "tohle je prdlajs feminismus. To je babské kňourání. Musíte hlásat -pryč s chlapy, uřízněte jim pytllíky! To bude ten správný feminismus!"
Chichotaly se. To byl počátek feminismu. Teď, jak vidno, idea silného názoru zapustila kořeny. Koukám na to a pořád myslím na tu kočku vyhnanou s pece.
Já bych tu kočičku na peci nechal. Jenže abych tu ideu prosadil, musel bych ji prosazovat v podobě silného názoru. Jako třeba:
Postřílejme všechny kočky, které neleží na peci!
A to se mi nechce a tudíž můj hlas nebude slyšán a citován. Kočky by mi za to měly být vděčné.

PSÍ PŘÍHODY: Pes na rozcestí
Nikoli Herkules, ale pes, konkrétně Bart, se někdy ocitá před těžkým, přetěžkým rozhodnutím. Tak například včera: večer jsem musel ještě pracovat. Přišla Sněhová Vločka se Šogo, aby Barta vyzvedla a vzala ho na procházku. Vyprovodil jsem Barta k vrátkům. Byl nadšený! Procházka je na jeho žebříčku hodnot na vysokém stupni - hned za rvačkou, avšak před žrádlem. Vyběhl z vrátek a spolu s Vločkou a Šogo odcházel. Jenže pak se otočil a utíkal k vrátkům - za mnou. Rotvajleři jsou velmi věrní psi a pána hned tak neopouštějí!

Takto pendloval mezi mnou a Vločkou nejmíň třikrát.
Muselo jím lomcovat mocné pnutí. Procházka, jdu na procházku, jásalo to v něm - a utíkal za Vločkou. Pán, chci k pánovi - a utíkal zpátky za mnou.

Procházka zvítězila. Mohl jsem se v klidu vrátit k práci. Jenže pak jsem se ocitl na rozcestí - mám se pytlíkovat tady s tím písáním, anebo mám jít ven, do zasněžené noční přírody, za dvounohou kamarádkou a dvěma čtyřnohými kamarády??