 | Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit. |
|
Čtvrtek 22.1. 2004,
|
- Vláda navrhuje novelu zákona, který by umožnil ministerstvům vnitra a obrany obchodovat se zbraněmi
- Vláda dále schválila závěrečnou zprávu o povodních z roku 2002
- Vláda schválila návrh novely zákona o pozemních komunikací, obsahující bodový systém pro řidiče
- Prezident Václav Klaus zrušil ze zdravotních důvodů cestu do Davosu na Ekonomické fórum
- Senát odmítl zařadit Mezinárodní den žen mezi "významné dny ČR", protože se zdiskreditoval v době komunismu
- Ve středu večer debatovali předsedové parlamentních stran o důchodové reformě
- Soud uznal, že Jiřina Bohdalová je neoprávněně v seznamu StB, ale zákon neumožňuje její jméno ze seznamu vyškrtnout
- Počasí v Praze: Slabě pod nulou, občas svítilo sluníčko, občas zasněžilo
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Kocourkovské rozhodnutí
Do sbírky soudních kuriozit kocourkovského stylu můžeme zařadit další český rozsudek. Herečka
Jiřina Bohdalová vyhrála u soudu spor s ministerstvem vnitra, které ji vede v seznamu
spolupracovníků StB. Soudkyně rozhodla, že Bohdalová je v seznamech neoprávněně. Čekali
byste, že tedy vnitro vezme gumu a Bohdalovou ze spisů vymaže. Kdepak, jsme v českém
Kocourkově! Není žádný zákon, který by umožnil její jméno ze seznamu vymazat, takže v něm
bude zanesena dál. Tomu se říká spravedlnost po česku. Bohdalová se ale rozhodla, že si to
nenechá líbit a její advokát doktor Lžičař povede při až před Ústavním soudem. Uvidíme, jaké
právní perly se dočkáme tam.
RODINA A PŘÁTELÉ: Porsche bude jezdit v Praze
Mezi roky 2005 a 2007 by měla plzeňská Škodovka dodat do Prahy dvacet nových tramvajových
souprav. Což o to, ale jak vypadají! Skvělý design je od návrhářů z ateliéru Porsche.
To je významný ateliér - například odtud pochází design některých modelů digitálních
fotoaparátů FujiFilm. Když tak koukám na ten obrázek, říkám si - je to příliš krásné na to,
aby to byla pravda... Zatím jsme byli zvyklí na to, že všechno co erár zřizuje je takové
usmolené, prťácké. Samozřejmě s výjimkami. Nedávno otevřeli tramvajovou trasu nahoru na
Barrandov. To je úžasné inženýrské dílo, navíc krásné - stanice a zastávky jsou řešení ve
stylu opravdu jednadvacátého století, před pár lety bych si myslel, že je to nějaká
dekorace do sci-fi filmu.
Loni jsem obdivoval moderní tramvaje, které jezdí ve Štrasburku. Jestli nějaká prokorumpovaná partička , jak je u nás zvykem, nesestřelí jednomyslné rozhodnutí Výběrové komise Dopravního podniku a neprosadí nějaký uhlák vyráběný někým, kdo nikdy tramvaje nevyráběl, tak se dočkáme něčeho skutečně originálního a průkopnického. Praha by si to zasloužila. Když v roce 1891 Křižík zaváděl v Praze první tramvajovou linku, byla to teprve třetí tramvajová linka v celé Evropě. Takže budu držet palec plzeňské Škodovce i nám všem, aby se podařilo projekt přivést do realizace.
Pokud cítíte pod mými řádky skepsi, pak je to skepse založená na zklamání nad osudem vagónů pro pražské Metro, ale to je zase jiná kapitola.PSÍ PŘÍHODY: Zbytečné zdržování
Plynový kotel vás zbaví mnoha starostí, ovšem jiné vám přidá. Má drahý provoz, to je asi ta
největší otrava s plynovým topením spojená. No a pak někdy přestane topit. Stane se to,
pochopitelně, uprostřed zimy, za největších mrazů. Kdyby přestal topit na přelomu července
a srpna, nebyla by to taková zábava.
Můj kotel je Junkers, tedy spolehlivá, léty osvědčená značka. První Junkers mi topil třicet let a vyměnil jsem ho, až když mi povolily nervy - měl životnost dvacet let. Topenáři, když ho vyměňovali, říkali:
"No tohle je kotel, stará solidní práce! Jen se podívejte - po třiceti letech je jak novej! Ten by tu byl ještě dalších třicet let a pořád by byl Jura. Kdepak, tyhle nový šmejdy..."
Toto řkouce, montovali nový kotel.
Od té doby uplynulo dalších pět let a kotel má občas špatnou náladu a přestane fungovat. To pak musím jít, odklopit jeho přední stěnu. Spatřím trubičky a hejblata a taky světýlko. Když svítí, je třeba zmáčknout červený knoflík. Světýlko zhasne a kotel se rozhoří.
Což byla operace, kterou jsem provedl dnes.
Napíše se to snadno, provede hůře, když máte vedle sebe Barta, nedočkavého procházky.
Proč takhle nechutně zdržuješ, pane, copak taky nechceš běhat a očůrávat stromy a čmuchat?
Snažím se mu vysvětlit, že po ničem jiném tolik netoužím, ovšem co naplat, v domě by neměla zamrzat voda ve sklenicích.
S Bartem je obvykle rozumná řeč. Nikoli však ráno. Nechce nic jiného, než běhat a očůrávat stromy a čmuchat.
Zmáčknul jsem červené tlačítko, kotel se rozhořel, zdržování skončilo a pak už jsme byli oba spokojení - Bart běhal a očůrával stromy a čmuchal a já myslel na to, jaká je venku zima a jak doma taje voda ve sklenicích.