RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina na Nesnesitelnou krutost
Je to milá podvodnicko romanticko rodinná komedie s George Clooneym a Catherine Zena-Jones v hlavních rolích. Něco jako soft Podraz s několika příjemnými momenty, jako například ten, kdy si nájemný vrah omylem vystřelí mozek z hlavy (a všichni se vesele smějí). Režírovali Ethan Coen a Joel Coen, což samo o sobě je záruka kvality - třebaže recenze unisono opakují, že to nejsou nejlepší Coenové a že je to příklon k mainstreamu. Příběh je to milý, o napáleném advokátovi. Finta použitá proti němu vskutku připomíná Podraz (anebo jeho odvozeninu Charleston), divák nad ní nesmí bádat, protože kdyby bádal, přišel by na to, že geniální advokát Miles Massey, který je schopen v rozvodové při vypátrat hoteliéra někde ve Švýcarsku a dovléct ho k soudu, aby jeho pomocí vyhrál zdánlivě beznadějnou při, se zachová jako totální idiot a navíc fintu spřádající Marylin Rexrothopová riskuje, že si Massey zapne televizi a uvidí důkaz svého podvodu. K čemuž samozřejmě dojde, leč pro Masseyho pozdě. Toto je ale hnidopichání, v kině jsme nikoli z důvodů badatelských, ale proto, abychom se bavili a tento účel film plní.

To co mě ale opravdu zaujalo, to je úvodní pasáž, ve které bohatý producent Donovan Donaly (hraje Geoffrey Rush) přijede neočekávaně do své vily, v níž jeho žena dovádí s údržbářem bazénů. Nebojte, není to žádná košilatá scénka typu "trapné, až bolí zuby". Je to dokonalá mikrohra, zahraná všemi třemi aktéry do puntíku: ano, my věříme, že je to oklamaný manžel, věříme že jde o znuděnou paničku, věříme že jde o libového frajírka instalatéra. Zapomeňme na komedii - až do okamžiku, kdy se tam postavy začnou píchat do zadnice trojzubcem a scéna přejde do crazzy polohy (dobré crazzy) je to "o životě" se vším všudy. Mimoděk jsem si vzpomněl na některé české filmy z poslední doby. V takovém Pupendu nevěřím nikomu nic - čím to je, že se umění "uvěřitelné figury" z českého filmu vytratilo a nechalo po sobě spoušť v podobě papírových panáků, křepčící podle toporné taktovky rádoby režisérů, povzbuzovaných klakou sehraných kritiků?

PSÍ PŘÍHODY: Známky jara zatím nic moc
Známky jara zatím nic moc, řekl bych v duchu staršího slovníku. Některé se vyskytly, sporadicky.
Nejdřív to byl "lékař stromů", nejspíš by to mohl být datel. Vyhlédl si televizní anténu na naší střeše, přesněji vyhlédl si bakelitovou krabici s rozvodem kabelů, a do té mlátí vší silou. Vábí tím samičku. Potíž je v tom, že samička by mi musela sedět na hlavě nebo na monitoru, aby si to pořádně užila - datlování je slyšet nejvíc uvnitř domu, a ne vně domu. Bart je nevrlý. Vůči přírodním jevům je podstatně méně tolerantní, než já a na datla vrčí. První příchod jara je provázen zvukovými efekty - datlováním na střeše a Bartovým hudrováním, u mých nohou.

Zatím ještě nevykvetl vilín, ten podivuhodný keř, který by už měl být v plném květu a setrvat v něm, dokud nepřiletí první hmyz, někdy mu to vydrží do konce března. Rozhodně je to nejdéle kvetoucí keř, který znám. Trochu mě znepokojuje, že si letos dává na čas. Loni ho napadla klíněnka, musel shodit skoro všechny listy, sice znovu obrazil, ale jestli ho to, chudáka, neskolilo? Ani sněženky nevykukují, asi bych od jara čekal příliš mnoho.