Aby skutečně některý z Američanů (který je dnes pravděpodobně žák, nebo maximálně student) udělal další "velký skok pro lidstvo", bude třeba definovat nesporné a každému srozumitelné důvody, proč je třeba zabydlet se na Měsíci a proč je žádoucí dojít na Mars. Vědecké zájmy nejsou přesvědčivé a touha po těžbě surovin je dokonce komická. Program se udrží v chodu, jen pokud vojáci přesvědčí americkou vládu a americkou veřejnost, že právě na Měsíci je třeba vybudovat vojenskou základnu, nedobytnou baštu svobodného světa. Že stavba stálé základny je bezpečnostní imperativ. Není na tom nic divného, natož zrůdného. Vojenský imperativ udržel kosmické programy v chodu a stavba stálé stanice na Měsíci je jen pokračováním v nastoupeném směru. A cesta na Mars? To bude krásná třešnička na dortu. Rád bych se jí dožil.

RODINA A PŘÁTELÉ: Dívčí válka v garáži
Ve veřejných garážích se už před časem objevily symboly holčičky: označují místa, rezervovaná pro ženy. Jsou blízko východu, to proto, aby ženy měly kratší cestu k výtahu a nemusel y bloudit po temných a nepřehledných prostorách, kde by je někdo mohl přepadnout. správné a užitečné opatření! Právě kolem takového místa se rozvinula dívčí válka, jíž jsem byl svědkem.

Šlo o to, že zbylo už jen jedno holčičkovské místo a to bylo označeno tabulkou REZERVACE. U místa zastavila mladá žena se svou fordkou a hádala se s garážmistrem.

Byl to takový ten případ, kdy obě strany mají svoji pravdu.

Mladá žena:" Tohle místo je rezervované pro ženy a já jsem žena, takže mám právo tam zajet."
Garážmistr: "Já jsem garážmistr a můžu rezervovat které místo chci komu chci. Navíc blokujete vjezd."

To druhé tvrzení bylo pravdivé - kvůli dívčí válce byla u vjezdu do garáže pěkná fronta. A ta první část garážmistrova tvrzení?

Přiznám, že jsem se do války vložil, na straně mladé ženy. Když je místo jednou rezervované pro určitou specifickou klientelu, například pro invalidy, nebo v tomto případě pro ženy, rezervované prostě je, a už nikdo nemá právo ho rezervovat někomu jinému a garážmistr tvrdil, že je rezervoval pro jinou ženu a já na to, že to místo je placené dle regulí garáže, a on na to, že je garážmistr a regule stanoví on. Nakonec rezignoval a tabuli s nápisem REZERVACE odstranil.

Ohlédl jsem se po mladé ženě. Stála dva metry ode mne.
"Tak jeďte," povídám a ukazuju jí na volné místo.
"Já už zaparkovala jinde," pravila. Co se do toho pleteš, debile, říkal mi její pohled.
Garážmistrův pohled říkal totéž. Pán garáže si povytáhl kalhoty a posupně odcházel.
Též jsem šel pryč. Jen na okamžik jsem se ohlédl - abych viděl chlapa, jak zajíždí svým oplem na uvolněné místo pro ženy.

PSÍ PŘÍHODY: Bart se po dlouhé době potkal s koněm
Bart se po dlouhé době potkal s koněm. Naštěstí jsem koně viděl dřív, než on. Bylo to na sobotní procházce nedaleko Dívčích hradů. Chodím tam rád, Bart se tu proběhne a já vidím široko daleko, zdali se blíží jedlý pes. Nebo kůň.

Krajina je tam vlídná,kultivovaná. I v zimním čase tam jsou slušně prošlapané cesty - chodí tam hodně lidí. Samozřejmě, že jako na potvoru jsem koně zahlédl právě na úseku pokrytém ledem. Přitáhl jsme Barta na vodítku a čekal, až jezdec, byla to jezdkyně, přijede.

Přijela a Bart vložil veškerou svou energii do tlap. Protože ho vodítko drželo na místě, vektory se jaksi nalomily směrem vzhůru a on startoval a dopadal, hopkal jako Pérák. Mladá dáma v sedle koně si toho nevšímala a dokonce se u nás zastavila a ptala se mě na cestu. Byla to koňská cestovatelka. Informaci jsem ji poskytl a ona důstojně odklusala.

Zato Bart se nechoval důstojně. Vyhlížel, zda koně nespatří znovu a když pak se jezdkyně s koněm objevili na obzoru - ve velikosti hrášku - Bart je okamžitě zmerčil a zase začal pérákovat.