ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Za šest neděl budeme vědět, co nad námi bude létat
Jak to vlastně je? Rozhodla se vláda, že pronajme švédské griopeny, anebo rozhodla šalanmounsky o tom, že zahájí jednání - a nechá si dveře otevřené pro jiné řešení? To je předmětem dohadů a budoucnost ukáže, která varianta je správná. Jedno rozhodnutí je ale vysloveně sympatické: že totiž bude vláda jednat bez prostředníků se švédskou vládou. už těch prosřtředníků s prapodivnou minulostí bylo dost! Ale hzpět k původní otázce. I kdyby to byl krok nikoli rozhodující ale odsouvací, byl to krok a ten musí do konce února dojít k nějakému výsledku. Zbývá šest neděl na to, aby se také zjistilo, jaké důsledky bude to či ono rozhodnutí pro naši bezpečnost mít. O to totiž jde, abychom byli bezpečnější a ne o to, abychom měli drahé vojenské hračky.

RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - jaká jezdila auta
Kde začít? Nevzpomenu si na první setkání s autem. Na to si nevzpomene asi nikdo. Začnu tedy benzínovou pumpou.
Ve Slapech nad Vltavou, kde jsme tehdy bydleli, stála benzínová pumpa. Tak krásná, že bych ji dnes chtěl mít tady v pokoji jako sochu. Kousek od dodnes existujícího hostince U Neužilů měl drogerii pan Domes, po roce 1948 ho znárodnili, ale ještě nějakou dobu mu dovolili obchod provozovat. Prodával všechno možné, včetně vánočních ozdob - v kolekci vánočních ozdob mám dodnes ozdobu tehdy u pana Domese zakoupenou: byla to foukaná koule ve formě balónu, tedy "luftbalónu", s gondolou, zlatými pružinkami místo provazů, a mezi pružinkami byla figurka andělíčka - vzduchoplavce.

Tento pan Domes prodával i benzín. U drogérie stál veliký barel a do něho byla zastrčená ruční pumpa, pan Domes pumpoval klikou a benzín ze sudu porýštil hadicí do nádrže. Punmpa měla nahoře bílou kouli a ve střední části byly skleněné válce, takže benzín byl vidět.
Byly tehdy dva druhy benzínu, červený a bílý. Nevzpomenu, který byl který, ale jeden byl určen pro soukromníky a byl podstatně dražší než ten druhý, pro socialistický sektor. Policajti kontrolovali, jakou barvu benzínu má kdo v nádrži, a běda smělci, který jezdil coby soukromník na socialistický benzín. Dělaly se s tím fígle, jako byly dvojité nádrže. Taky se říkalo, že motockyly Harley Davidson mají dvě nádrže a blbí policajti to nevědí.
O čemž pochybuju. Policajti jsou sice obecně vzato blbí, ale na buzeraci je policajt chytrej jako četník.

Vzácností už byla auta na plynovouo bombu - měla díry v karosérii a koukaly jim čepičky z těch bomb ven. Musely být dvě, jedna bomba coby rezerva, protože se nedalo kontrolovat, jak je bomba plná a snadno mohlo dojít k tomu, že auto zůstalo stát, protože mu došel plyn.
Největší znamenitostí ovšem byla auta na dřevoplyn. Ve Slapech jezdil náklaďák na tento exotický pohon. Vepředu před motorem měl kotel a dávaly se do toho dřevěné kostky a ta věc strašně smrděla a tekl z ní dehet.

Auto byla tenkrát vzácnost. Když jsme si hráli někde poblíž silnice a jelo auto, slyšeli jse¨me už z dálky hukot motoru. Nechali jsme hry a běželi se dívat, jak auto jede. Neuměli jsme rozeznat značku. Auta jsme rozeznávali podle toho, kolik okének má na jedné straně. Dvě okna, to bylo méněcenné auto, ale šest oken, to bylo něco!

PSÍ PŘÍHODY: Dnes přiletí David
Tři neděle byl můj syn na cestách. Dnes pro něho pojedu na letiště. A co Bart?
Povídají se legendy o tom, jak psi hledají toho, kdo odjel nebo jakkoli zmizel. Možná dokonce, že to ani legendy nejsou. Je pravda, že si zvíře lidi pamatuje a jakmile se po delší odluce objeví, vítají je. Dětství jsem prožil ve Slapech. Měli jsme tam kočku. Potom jsme se odstěhovali a kočka zůstala v domě. Po pěti letech jsme někdejší domov navštívili - a kočka mě okamžitě poznala a dávala najevo velkou radost.

Bart bude taky skákat a vítat a jásat, až se David vrátí, o tom nepochybuju. Ale naproti tomu - nehledal ho, nesháněl se po něm. Prostě vzal na vědomí, že má z domácích lidí už jenom mě a nezdálo se, že by tím trpěl.

Šogo, fenka mé přítelkyně, bere Sněhovou Vločku jako svoji stoprocentní paní. Když je na scéně Vločka, jsem v hiearirchii někde vzadu, daleko za košem na odpadky. Sotva ale Vločka ze scény zmizí, Šogo přehodí výhybku, v lidštině bychom řekli, že převlékne kabát, a jsem její pán se vším všudy, poslouchá mě, lísá se ke mně, patří ke mně. Nepochybuju, jako že Bart bude vítat Davida, že by u mě Šogo zůstala a sloužila mi do posledního dechu, kdyby se jednoho nekrásného dne Vločka sebrala a utekla s ajznboňákem.