ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Dvě zprávy dvou dnů
Nejdůležitější zprávy z domácího zpravodajství z víkendu: ztroskotalo jednání o ústavě Evropské unie a Američané polapili Saddáma Husajna.
Přestože se jedno i druhé odehrálo daleko za našimi hranicemi, jedno u druhé bude mít dopad na naši politiku, na naše životy.
V kauze evropské ústavy šlo o stanovení pravidel hry. V normálním světě mají větš íváhu ti, kteří jsou početnější, mají větší váhu, mají víc e peněz. Toto pravidlo zná každý hokynář, znají to i syslové někde v noře, protože to souvisí se základními zákony přírody. Každý systém, který šel přes tato prostá pravidla nakonec ztroskotal. Ustavení evropské ústavy byl pokus o stanovení pravidla hry. Bylo třeba se pohybovat v nějakém koridoru. Váha silnějšího, nebo respekt k jedinci bez ohledu na váhu? To je princip problému. Jedinci se ubránili. Teď se uvidí, do jaké míry to bude Pyrrhovo vítězství, ve kterém výhra zlomí vítězi krk. Myslím, že to je ten případ. Výsledkem nemůže být sotva něco jiného, než dvojrychlostní Evropa. Tedy takové uspořádání, kde vzniknou kasty států, ve kterém Česká republika bude hrát roli toho přihrbeného. Protože hra na rovnost touto španělsko-polskou hříčkou nejspíš skončila.

Vliv na českou politiku bude mít i polapení Saddáma Husajna. Jenom je těžko říct, jaký. Kdyby totiž čeští politici měli v sobě stud a smysl odpovědnosti pro předchozí postoje, jejich řady by musely už dávno hodně prořídnout. Vzpomeňme na postoje českého kabinetu vůči americkému zásahu proti Miloševičově komunistické diktatuře. Miloševič nyní stojí před mezinárodním tribunálem kvůli zločinům proti lidskosti, v menším měřítku, avšak podobným, jaké spáchali největší vrazi dějin, nacista Adolf Hitler a komunista Josef Stalin. Nikdy se nevyšetřilo, zda české postoje byly pouhou pitomostí, anebo službou cizí mocnosti. O tom se dnes nemluví, nepíše. Zapomnělo se na události té osudné noci, kdy se rozhodovalo o leteckém úderu NATO.
Čas oponou trhnul a Husajn byl polapen. Jedna kapitola v dějinách státního teroru skončila. Diktátor má ruce v klepetech. Změní se situace v Iráku? Ustane odpor saddámovců? To samozřejmě nikdo nedovede odhadnout. Jednou je ale jisté: vraha chytli Američané. Žádný z kritizujících rozumprdů k tomu nepřispěl ani jediným svým pšoukem.

RODINA A PŘÁTELÉ: Metro, to drsné místo
Někdy se v metru stávají opravdu hrozné věci, jako onehdy, když pod kola vlaku spadl americký snad turista, snad student, a přišel o obě nohy. Stalo se to na trase A, někde v Dejvicích. Byl jsem v tu chvíli na stanici Můstek, kde se trasa A křižuje s trasou B. Větev vedoucí směrem na Dejvice stála, dokonce tak důkladně, že ve vlaku, který uvázl ve stanici, zhasli světlo.

Vlak tu stál, s otevřenými dveřmi. Lidé si uvnitř snad ani nepovídali, jen čekali, až se světlo rozsvítí a vlak se rozjede.
Poutavý byl pohled na přicházející cestující - spíš na přibíhající. Zkušený cestující už má vyvinutý instinkt a ten mu napoví, že jeho vlak stojí ve stanici. Často záleží na vteřinách, někdy na zlomcích vteřin, zdali se člověk dostane včas ke dveřím. Takže vidíte pádícího občana, má oči vytřeštěné, koulí jimi doleva doprava v obavě, že se odněkud vynoří bába s taškami a vstoupí mu do cesty. Uvidí vlak, už spatřil jeho otevřené dveře, všiml si, že je uvnitř zhasnuto, ale nepolevuje v úsilí.
Na stojícím vlaku nepoznáte, zda stojí jaksi trvale, anebo zda se chystá k odjezdu.
Cestující uvnitř vagónů pozorují netečně přibíhající. Netečně, možná s trochou pocitu nadřazenosti.
Co se sem hrneš, div se nepřetrhneš, ňoumo! Vždyť tu stojíme už deset minut. Ty blbci zase něco někde vodpráskli.
Vždycky za všechno můžou ty blbci.
Nevím, jak to dopadlo. Odjel jsem o patro níž do království trasy B, jen ten obrázek lidí dobíhajících do mrtvého vlaku mi utkvěl v paměti.
A vzpomněl jsem si na něj, když jsem druhý den četl v novinách, co hrozného se stalo tam nahoře v Dejvicích.

PSÍ PŘÍHODY: Jaké to hovado, který to kretén
Jak jinak si povzdychnout, když takhle jdu s Bartem na procházku po vršku Mrázovka. To je kopec nad ústím ulic Plzeňská a Vrchlického, porostlý především akáty. Letos začaly první práce na jeho zvelebení, do tří let tu má být park, podobný tomu na druhé straně údolí, parku Sacre Coeur nad Kartouzskou ulicí. Práce začaly tím, že se podařilo zlikvidovat a odvozit černou skládku, která tu za mnoho let vznikla.