ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Násilí za dveřmi
Domácí násilí, tak se říká tomu, čemu se lidově říká "italská domácnost". Jsou známé statistiky, které vypovídají o tom, co se děje za zavřenými dveřmi. Podle zjištění centra ROSA například plyne, že není velký rozdíl mezi vzděláním mužů - násilníků, vyučení, středoškoláci i vysokoškoláci dokáží být stejné bestie na své ženy. Sněmovna schválila senátní návrh, aby se domácí násilí pokládalo za trestný čin. Násilník může přijít do vězení až na tři roky, v krajních případech dokonce na osm. Je to jistě správné rozhodnutí - proč by mělo být násilí doma posuzováno mírněji než násilí venku, snad proto, že je doma? Jen to by bylo třeba si přát, aby násilí ubývalo ne proto, že nad muži visí Damoklův meč trestu, ale proto, že idea slušnosti bude víc a víc populární. Zatím to tak nevypadá.

Smrtící zbraně
Osm let vězení hrozí studentovi, který v Hradci Králové zbil svého profesora baseballovou pálkou. Policie vyšetřuje, proč to udělal. Je hrozné, že to udělal. Vzpomínám na studie o tom, jak si lidé málo uvědomují důsledky násilného činu. Ve filmu vidíme, jak někdo někoho tluče bejzbolkou a jemu se dohromady nic nestane, jako by to byla taškařice. Jenže taková pálka je ve skutečnosti smrtící zbraň a pan profesor může mluvit o štěstí, že vyvázl životem a zřejmě bez trvalých následků. Mohlo to dopadnout mnohem hůř. Ona i rána pěstí může zabít, nejednou se to stalo. Rád bych apeloval - lidi mějte rozum... Ale nemělo by to smysl, uvědomuji si, když vidím, jak lehkovážně lidé zacházejí dennodenně s jednou smrtící zbraní. Jmenuje se automobil.

RODINA A PŘÁTELÉ: Díky tobě, povodni!
Když už přišla řeč na pražské metro, s uspokojením jsem zaznamenal tento detail:Jak známo, povodně v loňském roce metro pořádně zpustošily a některé stanice bylo nutno z gruntu opravit. Takovou stanicí je i ta pod náměstím Republiky. A kýhovýra, oni tam změnili, přinejmenším doplnili systém orientačních cedulí!

Normální metro má nad kolejemi , tedy na konkrétním peróně, velikou ceduli a tam je napsáno, kam dotyčný vlak jede. Na opačné straně, na druhém peróně, je zase nad kolejemi, na stěně tunelu cestujícím na očích, zase cedule oznamující, kam tento konkrétní vlak jede. Takto je to řešeno v metrech na pěti kontinentech. V Praze si kdosi kdysi vymyslel hlavolam, něco jako křížovku s tajenkou. Nespočtu,kolika cizincům jsem vysvětloval, jak se v tom nesmyslu orientovat. Že tenhle puntík znamená přestup a my jsme teď tady a když chcete jet sem, musíte támhle. Předpokládám, že někdo dostal za novátorské řešení orientačních tabulí hrdý titul hrdina socialistické práce, úderník anebo aspoň vzorný pracovník s právem umístění rudé vlajky na pracovním stole.

Tu pitomost můžete spatřit na všech stanicích pražského metra. Jenom - pokud jsem viděl - na náměstí Republiky, díky povodni, doplnili informační systém cedulemi možná banálními, leč užitečnými.

Vida, k čemu byla povodeň dobrá!

PSÍ PŘÍHODY: Skvělé krmítko s jednou malou vadou
Navštívil jsem s Bartem přítele Špičku. Bart se kamarádí s Montym, já se Špičkou, tak dobře to jde dohromady. Občas se vyskytnou drobné společné starosti, jak se ukázalo.
Pejskové se honili po zahradě a já s Danielem stál na dvoře a rozmlouvali jsme.
Pochlubil jsem se, že jsem objevil a zakoupil nové krmítko.

"Je to úžasné krmítko," chválil jsem svůj kup. "Má to solidní základnu, prkýnko dvacet na třicet, kolem dokola je ohrádka, aby zrní nepadalo. Uprostřed je sloupek a ten podpírá lomenou stříšku. Sníh z ní snadno sklouzne. V těžišti je očko, takže se krmítko dá pověsit a nemůžou na něj kočky."