ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Jana Hybášková není Švejk
Vláda se rozhodla odvolat českou velvyslankyni v Kuvajtu Janu Hybáškovou kvůli údajnému porušování služebních postupů, jehož nejposlednějším projevem měl být článek v MF Dnes, v němž Hybášková kritizovala vládní rozhodnutí stáhnout českou vojenskou nemocnici z Iráku. Ve skutečnosti má rozhodnutí vlády se služebními postupy Hybáškové jen málo společného.

Odvolání velvyslankyně bylo už od začátku roku zakódováno v jasném rozporu mezi jejími principiálními postoji a švejkováním české politické reprezentace ve vztahu k iráckému konfliktu. Zatímco čeští politici se nemohli shodnout na tom, zda oficiální vládní stanovisko má vyjadřovat podporu koalici států, které zaútočily na Irák, Hybášková se ze všech sil snažila o to, aby nás Američané viděli jako spojence.

Ať už máme k americké intervenci jakékoliv postoje, chování českých politiků bylo nanejvýš trapné. Česká republika podporovala, ale zároveň spíše nepodporovala USA, a také souhlasila, ale zároveň jakoby nesouhlasila, s postoji "staré" Evropy-tedy s Francií a Německem. Prezident Klaus dal tomuto švejkování nátěr oficiální doktríny, když napsal, že pokud by se Česká republika nechala dotlačit k odpovědi "ano" či "ne", udělala by hrubou chybu. "Naše stanovisko nemůže být ani americké, ani francouzské, naše stanovisko musí být české," mínil Václav Klaus.

V Kuvajtu měli Češi jednotku protichemické obrany, ale rozhodli se jí do Iráku nevyslat, protože prý bez další rezoluce Rady bezpečnosti OSN neexistoval pro vyslání jednotky mandát. Zároveň ovšem čeští politici velmi stáli o to, aby země úplně nevypadla ze seznamu států, které Amerika počítala mezi spojence.

Hybášková svými principiálními, v Klausově vidění vlastně "nečeskými" postoji nastavovala české politice nepříjemné zrcadlo, ale zároveň byla užitečná. Její jasné a mezinárodně viditelné postoje poskytovaly lavírujícím politikům vhodné alibi pro případ, že Američané válku rychle vyhrají a na americké spojence budou čekat lukrativní kontrakty. Šlo o historicky osvědčenou strategii: Nezaujímejme jasné stanovisko, ale zároveň se pojistěme na obou stranách, protože tak máme lepší šance být po skončení konfliktu na vítězné straně. A vskutku: Češi, ačkoliv nebojovali, jsou opět mezi vítězi!

Hybášková k tomuto výsledku notně přispěla nejenom tím, jak zdatně prodávala spojencům přítomnost české jednotky v Kuvajtu, ale i lobováním za vyslání vojenské nemocnice do Iráku hned po skončení konfliktu. V amerických poltických kruzích se stala symbolem našeho spojenectví s USA.

Nyní je bitva vybojována, Češi jsou oficiálně součástí koalice, která se podílí na poválečné rekonstrukci. Politická užitečnost české polní nemocnice a politická užitečnost Hybáškové se zmenšují. Švejci v Praze už nepotřebují v Kuvajtu generála v sukni, kterému to jasně myslí a jehož postoje Američané mylně považují za vyjádření oficiální české politiky. Principiálnost už není třeba se skřípením zubů tolerovat.

V normální zemi by nyní byla Hybášková nejspíše se slávou vyznamenána nebo povýšena, třeba na post české komisařky v EU. (Skvěle by se v tom postu vyjímala!) V zemi Švejků jí omlátí o hlavu "postupy", kterými se samotní politici řídí, jen když chtějí, a bude zadupána do země.

Jiří Pehe

RODINA A PŘÁTELÉ: Zloději, o Vánocích choději
Nejde o zloděje prosté, nápadné, zrovna včera jsem viděl dva takové, jak se derou po eskalátoru v metru a lidi na sebe volali varování a všichni si tiskli ruce na tašky a kapsy (svoje). Jde o zloděje doslova rafinované.
Jejich přítomnost jsem si uvědomil už několikrát. Používám vodu po holení, kupuju si drahé francouzské značky. Už dlouho se prodávají v eko-balení, tedy: žádný sprej natlakovaný plynem, ale pumpička. Párkrát stisknete čudlík, a ono to foukne obláček vůně. Jenže na konci to přestává foukat a na dně zůstane nezanedbatelné množství voňavky. Když si představíte Vánoce, a klik žen dostane takovou lahvičku (lahvičky) a kolik mužů, tak je to pár cisteren jen na naši zemi, co zůstane na dně!

Dumali jsme o tom včera s Ivanem Gentlemanem Strakou. Je to samozřejmě okrádání zákazníka. Pak zněla otázka: proč to dělají? Co z toho mají? No přece, čím dřív jsme ve flaštičce na konci, tím, dřív si koupíme flaštičku novou, v tom je to okrádání!

Přítomná dáma s voňavkami obeznámená nás poučila, že máme a teď dávejte bedlivý pozor při nákupu flaštičku vyndat z krabičky a podívat se na trubičku. Ta musí být prohnutá, musí se opírat o dno. I tam vás okradou, protože ani tahle trubička nevysaje všechno. Ale okradou vás míň, než když je trubička rovná, neřku-li krátká. Pak se chvilku žertovalo na téma "dámy, pozor na krátké trubičky", ale tohle pominu a znovu obrátím pozornost k voňavkám. Nenechme se odírat parfuméry zvučných jmen! Stačí, když nás odírají lumpové na eskalátoru v metru.