ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Černý den dopravy
Včerejšek můžeme zapsat mezi černé dny naší dopravy - tisíce lidí uvázly na dálnici mezi Brnem a Prahou kvůli srážce dvou náklaďáků na - věřte nevěřte - deset hodin. Stát se to o měsíc nebo dva měsíce později, šlo by doslova o zdraví a životy. Doprava je v zoufalém stavu. Veřejnost by měla víc tlačit na nápravu. Zatím je svědkem jen nezájmu a arogance. Malý příklad: v místě kde bydlím, na Smíchově, stačilo aby byla uzavřena jedna malá, leč průjezdná ulička a kilometrový úsek ulice na Václavce projíždějí auta čtvrt hodiny. Takových míst jsou v Praze stovky. Občas je nutné uzavřít tu či onu ulici kvůli stavebním pracím. Kdybychom ale nebyli v rukou arogantních nabobů, ale rozumných a slušných lidí, připravili by průjezdnou alternativu. Pokud jde o dálnici, tam by měl být vypracován speciální režim řešení havárií. Obrněný transportér s radlicí mi nepřipadá tak špatné řešení.

Ještě k dálnici - investovat v České republice odmítla korejská automobilka Hunday. Zvolila zatím dva kandidáty, Polsko a Slovensko. Pro Slovensko proto, že tam jsou rozumné daně, kdežto v Česku jsou daně šílené. V rozhodovacím procesu sehrála roli i dopravní situace, a zde navazuji na předchozí odstavec. U nás neexistuje skutečně funkční dálniční systém, a metoda "rozšiřování" toho co zde existuje je tragikomická. Státní byrokracie pohodlně podléhá levičáckým ideologickým tlakům, které pod záminkou ochrany životního prostředí (ve skutečnosti mu škodí) obratně paralyzují budování dopravního systému. Pro úředníka je to snadné - nic nedělat, protože si to ekologista přeje. Baví to jen ekologistu. Místní občan trpí. A cizinec? Ten prostě neinvestuje, viz automobilku Hunday.

RODINA A PŘÁTELÉ: Jak měla Vločka předčasné vánoce
S mou přítelkyní Sněhovou Vločkou si dobře rozumíme. Mimochodem, lidé s mě ptají na to jméno - nenaznačuje, že by SV byla nějaká Sněhurka, naopak! Jméno je převzato z čínského filmu Hrdina, kdež je Sněhová Vločka obávaná bojovnice a šermířka. Takže zpátky k tématu.

Rozumíme si dobře, rozdílný náhled máme jen na britské placaté čepice. Já je pokládám za čepici aristokratického sportsmana, kdežto Vločka je považuje za bekovku - podgerovku. Kolem čepice máme četné spory.

Ve Vídni je k vidění nekonečné množství luxusních obchodů, včetně obchodů s britskou módou. Když jsem spatřil první, navrhl jsem, že zde dojdeme narovnání: tady Vločka uvidí, v jaké úctě chovají v obchodech tohoto typu britské aristokratické čepice.
"Bekovky podgerovky," upřesnila Vločka.
V prvním nic neměli, v druhém nic neměli, v třetím žádné čepice neměli.
Ale měli...
Byl to House od Gentlemen, se zastoupením firem jako je Church´s, Burberry a Royal Country Life. Čepici tam měli.
Dokonce za výlohou.
Měl ji na hlavě porcelánový pes.
Dokonce rotvajler.
Mám poslední argument - že v tom House of Gentlemen britské pánské módě prdlajs rozumějí. Jenže to je opravdu chabá obrana, jako když Moravané stáli v bitvě na Bílé hoře zády ke zdi obory Hvězda.

PSÍ PŘÍHODY: Přátelství velmi dočasné
Bart má jenom přítelkyně - například Šogo, ta mu dokonce někdy spí na pelechu. S přáteli-psy je to mnohem, mnohem těžší. V podstatě má jen dva - Špičkovic Montyho a pak jednoho takového maličkého chlupatého černého s bílou náprsenkou, jmenuje se Bendžo.

Dnes ráno jsme se vydali na procházku trochu jinou stranou - měl jsem úřední schůzku u stadionu Nikolajka, takže jme to vzali stezkou zvanou Věneček dolů. A jak tak jsme u té Nikolajky, kde se vzal, tu se vzal, běžel k nám ridgeback. To jsou ti psi s pruhem na zádech (onehdy jsem psal, že mají delší chlupy, není to ale pravda - ty chlupy jim v pruhu rostou obráceně.
Ridgebackové, ti dovedou být taky pěkní rabiáti, a tohle byl pes, nikoli fena. Čekal jsem, co se bude dít. Bart byl na vodítku, na hubě košík, nad hlavou svatozář. Ridgeback se k nám hnal plným tryskem. Jenže on se neběžel poprat, on se běžel kamarádit a Bart hru přijal!