ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Nepochopitelné pochopení
Kongres Občanské demokratické strany v Luhačovicích potvrdil dosavadní tvrdě laděný kurz vůči vládě. ODS je odhodlána pokračovat v "nulové toleranci" vůči Špidlově kabinetu. Největší atrakcí ovšem byla přítomnost Miroslava Kalouska, který je čerstvě předsedou lidové strany, tedy člena vládní koalice, vůči níž je ODS nulově tolerantní. Navíc Kalousek vyjádřil pro tuto "nulovou toleranci" pochopení. On zřejmě usiluje o čestný titul "had na osm". Být zároveň ve vládě a zároveň "vyjadřovat pochopení" pro prudký útok proti vládě v níž je koaličním partnerem, na to je třeba býti lidovcem, to by hned tak někdo nedokázal. Jenže ono to všechno nijak moc nevychází.

Pokud by se konaly volby, unionisté by se do parlamentu nedostali a pokud údaje o volebních preferencích nejsou naprostá hausnumera, ODS spolu s lidovci by vládu dohromady nedali. S komunisty by do holportu jít nechtěli, takže co by jim jiného zbývalo, než nějaká ta modrorudá koalice se sociálními demokraty?

Blahopřání k výkonu

Nezbývá než blahopřát co nejsrdečněji ke čtrnáct let trvající parlamentní přítomnosti ODA na scéně! Zejména pak je třeba poblahopřát ke skromnosti a vybranému vkusu, s nímž tato strana včlenila do sobotní tiskové zprávy o XXI celostátní konferenci větu: CK ODA s velkou radostí konstatuje, že ODA existuje již 14 let a to nepřetržitě jako parlamentní strana. Nebýt toho, mohli bychom zapomenout na samu existenci ODA a díky ní jsme si připomněli, komu vlastně ODA vděčí za to, že je "parlamentní stranou". Ano, vděčí za to senátorce Jaroslavě Moserové. Přimhuřme oči nad tím, že paní Moserová kandidovala v roce 1998 nikoli za OSDA, ale za Čtyřkoalici. Nu, hlavně kvůli dluhům ODA se Čtyřkoalice rozpadla, senátorka však zůstala a nese ODA na svých bedrech jako Atlas matičku Zemi. Takže závěrečně blahopřejme ODA za to, že z beder nespadla.

RODINA A PŘÁTELÉ: Apollo XIII. v hotelovém podání
O víkendu jsem byl se Sněhovou Vločkou a její dcerou Malou Vločkou jakož i psicí Šogo na výletě. Přebývali jsme v hotelu. V noci ze sobotu na neděli vypuklo drama, které mi připomnělo příběh havarované kosmické stanice.

Drama vypuklo někdy kolem jedné v noci. Malá Vločka, která spala v samostatném pokoji, naťukala na náš pokoj. Co se stalo?
V koupelně jejího pokoje je ve stropě větrák a právě z tohoto otvoru začala téct voda. Nebyl to velký proud, ale taky to nebyly jen kapičky, žádné kap... kap... kap, ale spíš kapkapkap. Zkusila nejdřív sama s tím kapkapkap zápasit. Do koše na odpadky dala igelitový pytlík, jenže to kapkapkap pytlík naplnilo během pěti minut. Nehodlala vartovat celou noc u nějakého pytlíku a asistovat při kapkapkap a proto šla zaklepat na dveře našeho pokoje.

Vzpomněl jsem si na Apollo XIII. Pochopitelně netuším, kde v tom hotelu je uzávěr vody, ani to nechci tušit. Primárně mi šlo o to, aby Malá Vločka mohla spát a Šogo aby mohla spát a též Velká Sněhová Vločka a já jsme mohli spát a aby v koupelně nenastala velká voda čili potopeň. Je třeba najít nějaký prostředek! Napadlo mě, že bych mohl to kapkapkap svést nějakým korytem do odtoku sprchového koutu. Právě v tom okamžiku jsem si vzpomněl na Apollo XIII. Pátral jsem v pokoji, jestli tam nenajdu něco dostatečně tuhého a rozměrného a elastického, aby se z toho dalo udělat korýtko. Nenašel jsem.
Vyrazili jsme tedy s Malou Vločkou ven. Všude bylo protivně uklizeno. Až na dvoře jednoho domu jsem našel vyhozené dýhy! Nuže, z dýhy jsem udělal korýtko. Aby se dýka důsledkem bobtnání nenarovnala, vytáhl jsem z polobotek tkaničky a svázal jsem ji. Korýtko jsem opřel o židli a uvázal ji k opěradlu volným koncem tkaničky. Aby nesklouzla, zapřel jsem ji kovovým košem na odpadky (už zde hrál roli). Aby Malou Vločku to protivné kapkapkap nerušilo, vypolstroval jsem korýtko froté ručníkem. Poté jsme šli všichni spát.

Konec dobrým všechno dobré, jak zní název jedné mé mimořádně brutální povídky (vyjde už příští týden v povídkové sbírce Pravda o pekle). Koupelnu jsme nevyplavili. Vločka i Šogo spokojeně spaly. Ráno přišel majitel. Ukázal jsem mu, co se stalo. Velebil můj důmysl a dal nám flašku šampaňského na odškodnění. Takže, až dopíši, připiji vám všem na zdraví.