ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Konec tahanice o bordel
Zase je náš mediální život chudší o jednu atrakci: bývalý ministr obrany Jaroslav Tvrdík stáhnul žalobu na týdeník Respekt. Takže se už nebude rozmazávat, s kým si vlastně telefonoval, zda s majitelkou nevěstince anebo s majitelkou domu kde je nevěstinec nebo majitelkou domu kde není nevěstinec. Už nepožaduje ani omluvu ani půlmilionovou satisfakci. Dohoda je lepší než soud, řekl k tomu Tvrdíkův advokát. Zlatá slova! A vůbec nejlepší je netahat se a nesoudit se v tak nesmyslných kauzách, jako byla tahle tahanice. Kolem vykřičených domů je lépe zachovat ticho.

RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Punčocháče
Nevzpomněl bych si na to, jenže dnes jsme v kavárně Rybka na to zavedli řeč.
Je fakt, že jsem v roce 1950, kdy mi bylo pět let, onemocněl spálou a léčili mě na Bulovce penicilinem (toto sdělení vyvolalo podiv: tehdy byl penicilin? Samozřejmě že byl, vždyť vyhrál 2. světovou válku! A když mě propouštěli, byl jsem jediné dítě, kterého sestřičky oblékaly do punčoch s podvazkovým páskem! Tedy, neměl jsem nějakou bokovku, byl to řemínek s podvazky, strašná to hanba! Maminka mi to vnutila jen proto, že mě vezli v mrákotách sanitkou, jinak bych se byl ubránil.

Důstojné odění byly punčocháče. Měly barvu hnědavou, na zadku takový zvláštní oblý šev, ve byly stylu unisex, bez ohledu na to, zda holčičí či klučičí, naprosto stejné! Pletené, myslím si. Jednou mi maminka koupila v Dětském domě (dodnes existuje) v Praze na Příkopě bílé punčocháče. Tehdy jsem se vzepřel a byl bych raději zemřel, než bych je oblékl. Zvítězil jsme tehdy.

Punčocháče jsem nosil, myslím, ještě v první třídě, pak nastoupily trenýrky. Všichni kluci nosili trenýrky. Co nosily holky nevím, přinejmenším do první Spartakiády - tehdy byly zavedeny červené trenýrky pro kluky a holky nosily modré kalhotky s gumou u pasu i kolem nohou. Nástup trenýrek byl pozvolný. Pravda, měl jsem je, myslím, dříve než jiní kluci. Pamatuji si, jak jsem jednou chodil na snídaně ke spolužákovi Slávkovi (už nevím proč, nějak to tak bylo) a přišel jsem tam jednou ráno ve chvíli, kdy ho maminka soukala do punčocháčů. Stál na stole a ona ho do nich soukala jako do pytle.

K odívání v padesátých létech se ještě vrátím, pochopitelně. Myslím ale, že ty punčocháče byly nejpotupnější součástí oděvu a na nás všech zanechaly neblahou charakterovou stopu.

PSÍ PŘÍHODY: Šogo se těší na Barta
Šogo je psí dáma kastrovaná, takže nehrozí, že by z jejích kontaktů s Bartem vzešlo něco hmatatelného. Vztahy se vyvíjejí zdárně. Vyprávěla mi Vločka, že dnes ráno, když se chystala do města, zavolala Šogo a sdělila jí: "Jdeme za Bartíkem! Navštívíme Barta!"
A Šogo začala tančit a natřásat se a točit se do kolečka. Běžela ke dveřím a kníkala, když jí připadalo, že paní a velitelka se nechystá k odchodu dostatečně rychle.