ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Prostor pro dobré zprávy
Konečně dobrá zpráva - český průmysl už rok roste. V srpnu to bylo o osm procent, v září, to je poslední číslo, o 5,2, za třetí čtvrtletí to bylo o šest procent. Jak je to možné? Do země přicházejí investoři ze zahraničí. Roste produkce určená pro vývoz, vzpamatovalo se strojírenství a dokonce i hutnictví a celkově vzato se mění struktura průmyslu. Moc rád tu uvádím tuhle dobrou zprávu. Moc se u nás o dobrých zprávách nemluví. Že se prodloužil průměrný věk našich občanů. Že je čistší vzduch i voda. Zejména mě nadchlo, že lidi méně koukají na televizi. Přiznám, že právě tahle zpráva mi udělala nakonec snad i větší radost, než že je větší průmyslová výroba. Prozrazuje totiž, že lidi žijí aktivněji, že jdou za svými zájmy, že se realizují jinde, než v křesle před obrazovkou. To je známka lepší kvality života, a o tu jde především.

RODINA A PŘÁTELÉ: Mobilová záhada vysvětlena
Zbláznil se mi mobil, hlásil jsem včera. Asi se z něho zblázním sám, sliboval jsem. Příběh měl pokračování.
Šlo o to, že v noci, ve 4.48 začne zběsile vyzvánět a pak ztichne. Prošel jsem všechno, co tahle bestie nabízí, budík, upomínky, diář jsem tam žádný nenašel, nenašli to ani moji přátelé selhali všichni konzultanti.
Večer pravila Malá Vločka, dcera mé přítelkyně Sněhové Vločky:
"Vezmu si ten mobil do pokoje, dám si ho k uchu a až začne zvonit, podívám se, co s ním je."
Domluveno, dojednáno. Padla noc, všichni jsme padli do postelí.
Ve 4.48 se ozvalo zvonění.
Sněhová Vločka vyletěla z postele.
"Tys na to zapomněl. Tys jí ho zapomněl dát!"
Šátrala potmě na toaletce, jenže bestie ztichla dřív, než ji stačila najít.
Ráno u snídaně přišla Malá Vločka.
"Já měla ten mobil u ucha a nic nedělal!"
"Jak to, nedělal? Oba jsme ho slyšeli, oba nás probudil!" oponovali jsme jednohlasně.
"To je ten tvrdý spánek mládí," usoudil jsem.
Malá Vločka ale zcela vyloučila, že by měla takhle tvrdý spánek.
Tak tedy... zvonit musí něco jiného... Radiobudík!
Podezření padlo na radiobudík. Jenže i on měl vypnuté buzení. Tak jsme ho zapnuli a vyzkoušeli.
"To je on! Takhle to vyzvánělo!" jásala Sněhová Vločka.
Vrtaly ve mne pochyby.
"Není v té toaletce, někde v šupleti, něco... cokoli, co by mohlo zvonit?"
V šupleti se tam válel mrtvý mobil, kdysi přejetý autem. Nepoužívaný víc než rok. Nenabitý. Nějak se probouzel ve 4.48 a připomněl, že kdysi sloužil k radosti i starosti.
Škoda ho zahubit definitivně, ale musí to být.
Budu ho muset utopit jako se to za starých dob dělalo s koťaty.

PSÍ PŘÍHODY: Když Šogo dělá fóry
Šogo je fenka mé přítelkyně Sněhové Vločky. Často chodím se Šogo a Bartem na procházku. Není to vždy jednoduché. Šogo je dáma. Bydlí na pohodlném polštáři, načechraném v proutěném křesle. Ona, která je schopna naběhat třicet, čtyřicet kilometrů v těžkém terénu, se nechává prosit, suplikovat, aby se uráčila sestoupit z křesla a jít se mnou a s Bartem na procházku!