ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Poprask v Černínu
Jako brouci pod odkloppeným placatým kamenem kmitali diplomati a úředníci ministerstva zahraničí. Důvod? Změnilo se vedení strany, k níž náleží šéf české diplomacie Cyril Svoboda. Co s námi bude? Kdo přijde na Cyrilovo místo? A jak s námi naloží?

Starosti to byly, zdá se, neopodstatněné. Cyril Svoboda zůstává ministrem zahraničí a podle všeho jím i zůstane. Ostatně, pokud by se měl jeho osud odvíjet od výsledků, neměl by se čeho bát. O to více pozoruhodný je strach podřízených. Svědčí o nevyzrálosti našich poměrů. Ministerští úředníci by neměli být osobně vázáni na figuru šéfa. Ministr je figura politická, kdežto úředník má být profesionál na výsledku jakýchkoli voleb nezávislý. Měl by se o jejich výsledky zajímat jenom jako kterýkoli jiný občan, zvědavý na věci veřejné. Na jeho práci by neměl mít výsledek sjezdového jednání nebo i parlamentních voleb žádný vliv.

Teď jde o to, aby ty obavy byly skutečně zbytečné. Jistě by to přispělo ke zklidnění poměrů, posílení sebedůvěry a tím i profesionality úřednického sboru.

Soud pod tlakem
Devatenáct mrtvých v autobusu při havárii u Nažidel na Českokrumlovsku, to je bilance nejhorší silniční tragédie poslední doby. V Českých Budějovicích začalo soudní líčení - ale bez hlavní postavy. Řidič autobusu Pavel Krbec se nedostavil. Omluvil se špatným psychickým stavem. V něm se ocitl podle svých slov proto, že na něho tlačí pozůstalí po obětech a nazývají ho vrahem. Sam i pozůstalí založili občanské sdružení, mnozí z nich přijeli do Budějovic a jsou odhodláni celé líčení sledovat. Jistě že se nedalo čekat, že se tragédie přemění v nějakou selanku. Nicméně z toho, co se kolem líčení děje, je zřejmé , jak malou mají lidé důvěru ve férové vedení procesu. Až příliš často jsme byli svědky nepochopitelně nízkých rozsudků. Teď hrozí opak, že soud bude pod příliš velkým tlakem veřejnosti.

Kdyby lidé věřili, že soud bude pracovat jak má, asi by nezakládali informační webové stránky a nezveřejňovali dokumenty, které zveřejňovány nemají být - vždyť u soudu se dokumenty záhadně ztrácejí, jak vyplynulo například z procesu Chadimové. A obžalovaný by si mohl být jist, že nebude kráceno jeho právo na spravedlivý proces, jaké mu zaručuje ústava.

RODINA A PŘÁTELÉ: Zatracená bestie mobilová!
Zbláznil se mi mobil. Asi se z něho zblázním sám. Je to Nokia 3310, celkem slušný telefonek, který ale má ďábelskou vlastnost: v noci, ve 4.48 začne zběsile vyzvánět a pak ztichne.

Řeknete: aha, Podger má zapnutí budík. Nemám zapnutý budík! Prošel jsem všechno, co tahle bestie nabízí, budík, upomínky, diář jsem tam žádný nenašel. Zkusil jsem bestii na noc vypnout. Stejně ale začala vřeštět v 4.48. Nastavil jsem budík na osm hodin večer a vypnul ho - pro případ, že je tam nějaká odbočka nebo ohnoutka. Bestie vřeštěla vypnutá v 4.48. Vřeští jenom jednou, není to tedy budík, který vřeští a vřeští, dokud si ho člověk nevšimne.

Vřeštění má další podivuhodnou vlastnost. Nedá se z něho poznat, odkud vychází. Zaplňuje celý prostor bytu. Vstanu, abych bestii nalezl a hodil do kýblu s vodou, ovšem to bestie vytušila už předem a rozprostřela zvuk rovnoměrně do ložnice, do předsíně, do kuchyně. Je dokonce tak lstivá, že dovede nahustit zvukové vlny do jednoho kouta tak věrohodně, že mě tam vždycky vláká. Ve 4,48 si nevzpomenu, kam jsem bestii večer dal!

Co to je? Jde o poruchu, nebo vlastnost?
Já bych nevylučoval ani tu druhou eventualitu. Dnes už je situace taková, že výrobcům absolutně nezáleží na zákazníkovi. Ten je jen součástí výrobního řetězce. Je povinen ty šmejdy kupovat, protože si na ně zvykl a nemůže bez nich být. Zmasírován reklamou. Dotlačen do náležitého tvaru, jako houska v rukou pekařových. Ptáte se, proč bestii nevyhodím z okna? Vždyť jsem za ni zaplatil. A potřebuju mobil. Jakmile ho vyhodím z okna, koupím jiný a kde mám záruku,že mě nebude budit ve 3,38 ?

PSÍ PŘÍHODY: Bartova nová finta
Bart miluje návštěvy. Až moc. Každou by uvítal až na dřeň kostí. Když někoho čekám, strkám ho za plůtek oddělující druhou část zahrady, nebo ho vážu na vodítko. Návštěvu pak vybízím, aby šla rychlým krokem rovnou k domu a neohlížela se. Je to trochu jako v pohádce, nebo v biblickém příběhu o Lotově ženě. Neohlížej se! Ohlédla a změnila se v solný sloup.

Co se stane, když nic z toho neudělám? Tedy, nedojde k žádné tragédii.
Pokud není Bart na vodítku, u vrátek poskakuje a poňafává a snaží se návštěvě olíznout ruku. Potom utíká dopředu, aby byl ve dveřích dřív než ona - tam potom bude překážet.