ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Úkol pro generace
Ministr kultury Pavel Dostál šťastně vybočil z rituální linie slavnostních projevů. V den pětaosmdesátého výročí vzniku samostatného státu Čechů a Slováků konstatoval nezájem mladých lidí o 28. říjen. Naznačil i svoji představu, jaký to má důvod. Vidí ho v přehodnocování dějin, které vnáší nejistotu do pohledu na samu naši státnost. "Pokud nebudou české dějiny ujasněny a budou se neustále revidovat, Česká republika nemůže počítat po vstupu do Evropské unie s respektem ostatních států," podotkl.

Doufejme, že v tomto ohledu pravdu neměl, neboť bychom se respektu hned tak nedočkali. Revidování pohledu na dějiny, to je zároveň sebeuvědomování a ujasňování si naší pozice v dějinném kontextu. Za pětaodsmdesát let strávil tento stát šest let v německé okupaci a pak po třech letech polodemokracie dalších jednačtyřicet let v diktatuře komunistické. Najít si v tomto propletenci jasný pohled na minulost, to bude úkol pro generace, ne pro současníky.

Navíc to není nějaký akademický úkol. Příští rok vstupujeme do Evropské unie. Občané o tom rozhodli v referendu. Začala diskuse o podobě Evropské unie, jsme svědky i účastníky sporů o tom, jaká její podoba je žádoucí, zda to má být především hospodářské společenství suverénních států, anebo - v opačném extrému - to má být evropský superstát, v němž se státnost zejména malých členů rozpustí. Ani tyto debaty nevedou a nepovedou ke zklidnění.

Jen někteří lidé mají rádi a vyhledávají spory. Většina si přeje klid, vyhledává jistoty, ráda se řídí zavedeným pravidlem. Na nervózní atmosféru reagují mnozí z nás nezájmem, odvrácením hlavy. Možná, že i tento postoj přinejmenším z části vysvětluje vlažný zájem, nebo dokonce nezájem o 28. říjen. S tímto faktem se budeme muset na dlouhou dob smířit.

K uklidnění, k vytvoření pevného hodnotového systému, máme daleko a zdaleka není jisté, že k němu vůbec kdy dojdeme. Napětí bude jistě pokračovat i po vstupu do Unie a uklidňující není ani problém našich vztahů k Němcům. Za takové situace se dají čekat i extrémní postoje, včetně těch, jež budou zpochybňovat sám smysl vzniku samostatného státu - tím spíš, že ten stát, který v roce 1918 vznikl, ž neexistuje. Pokud však tyto debaty, spory a možná i rozbroje budou probíhat v rámci demokratického společenství, bude to proces svobodný, tvořivý, bude to proces, který bude znamenat zrání naší společnosti. Možná, že právě tím si nejspíš získáme respekt ostatních demokratických společenstev.

RODINA A PŘÁTELÉ: Jsme ovce, že to snášíme
Jel jsem v podvečer z Mladé Boleslavi do Prahy. Rádio hlásilo kolony na tomto úseku "rychlostní komunikace". Svatá pravda! Jsou tam dva, na každém z nich jsem zkejsnul na dvacet minut, dohromady skoro tři čtvrti hodiny popojíždění na jedničku. Na uzavřených úsecích se nedělo nic.

Před čtrnácti dny jsem jel po německých dálnicích. I tam jsou uzavřené úseky, ale samozřejmě se tam pracuje o sto šest i v noci! Jak je možné, že to u nás nejde?

Mám pro to pracovní teorii. Je to zaviněno gaunerstvím stavebních firem, které mají zájem na tom, aby stavba trvala co nejdéle. Dále je to zaviněnou gaunerstvím zadavatelů práce. Jednak trpí toto nesmyslné prodlužování, jednak jsou schopni přebírat šmejdovsky vykonanou práci (například: u nás na Praze 54, oprava Jeremiášovy ulice, povrch vozovky vydržel 14 dní!, jak je možné, že za takový zmetek je někdo ochoten platit? Velmi dobře je to možné: peníze jsou veřejné, jsou to peníze daňových poplatníků. A v důsledku za to může ministerstvo pro místní rozvoj, které má silniční síť pod palcem. I tam musí být vkořeněna hluboká korupce, jinak si nedovedu slepotu úředníků vysvětlit.

U nás kde kdo protestuje kvůli kdejaké kravině. Televizi budou popotahovat za to, že přirovnala poslance k termitům. A tady se děje zločin veřejného ohrožení den co den, sedm dní v týdnu, za totálního nezájmu - bohužel - i veřejnosti, která si na tento zločinný stav zvykla a myslí, že to tak musí být. Nemusí. Jinde to tak není. Proč by to muselo být u nás?