ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Co slavit?
Poslanci se přeli o svátky, každý si myslí, že by se mělo slavit a nazvat významným dnem ČR něco jiného. Projevují se zde velmi různá osobní přesvědčení jednotlivců. Každý má právo na svůj názor a může si slavit co chce a být proti čemu chce - jen někdy je s podivem, proti čemu někteří lidé (v tomto případě poslanci) jsou. Docela nevhodné mi připadá protestovat proti vyhlášení 8. března (Mezinárodní den žen) jako významného dne. Podle některých poslanců si snad žena nezaslouží svátek? Poslanec Petr Bratský (ODS) svůj názor prezentoval v parlamentu takto:…Vidím, že se jedná o svátky, které byly navrženy jako významné dny České republiky a u tří z nich se skutečně jedná o události, které se týkají bezprostředně občanů České republiky a dění v našem státě. Jeden z těchto svátků se týká jiné oslavy a může mi někdo možná namítnout, že samozřejmě i ženy máme v naší společnosti, já to vím, jsem ostatně otcem dvou dětí, takže si uvědomuji, že ženy mezi námi žijí, nicméně se domnívám, že zrovna tak bychom mohli navrhnout třeba Mezinárodní den učitelů, to máme ještě svého Jana Ámose Komenského, a bylo by to trefnější, a přesně se takový návrh neobjevuje. Já osobně podpořím tři svátky, které se týkají dění našich občanů v České republice. Jeden z nich ne, ten čtvrtý…

JITA Splítková
osobní webový projekt FUTUROLOGIE

RODINA A PŘÁTELÉ: Čtyři dny v Itálii aneb Chvála dálnice
Dovolenou jsem měl letos jen deset dní. Takže jsme se Sněhovou Vločkou vytáhli na čtyři dny kola, naložili na auto a odjeli do Toskánska. Teď jsme tu zpátky.
Píši po cestě trvající deset a půl hodiny, kdy jsme urazily z toskánské Sieny do Prahy 11 set kilometrů. Po cestě jsme uvažovali o tom, jaké to bylo, když se jezdilo po silnicích na úrovni našich okrasek. Zvláštní útvar, ta dálnice... Tohle snad ani není cestování, my scifisté tomu říkáme teleportace. Sedíte v křesle, před očima vám ubíhá jakýsi film, běží čas a když čas uběhne, jste na úplně jiném místě.

Někomu to může připadat zrůdné, mně se to líbí. Jsem nadšený, že nasednu v Praze do auta, pak je noc, ta uplyne a ráno jsem v Toskánsku, vedle francouzské Provence nejkrásnějším místě Evropy, jaké jsem kdy viděl, v Sieně, vedle... Prahy nejkrásnějším městě, jaké jsem kdy viděl, v apartmá najatém za 50 euro za den, kde je i kuchyň, samozřejmě plně vybavená koupelna a jídelna, takže si skočíte do Penny Marketu a nakoupíte za pár eur pytel jídla (flaška stolního Chianti za dvě eura a něco) a oknem koukáte do toskánské krajiny poseté piniemi a slunce do toho praží a před barákem máte zlatou lípu a Chianti voní...

To všechno díky dálnici.
Jestli tohle co jsem vysypal hned po příjezdu zní jako chvála dálnice, vyznělo to správně.
Samozřejmě, že mám v rukávu několik historek z cest, ale ty vypovím postupně, začnu zítra. Teď se jdu vzpamatovat, přece jen, i když se jelo po dálnici, deset hodin v autě je deset hodin v autě. A půlhodina navíc.