ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Lichtenštejnská saň
Čas od času se zpoza obzoru vynoří saň, která nám chce sežrat peníze. Ještě nedávno se jmenovala Lauder. Připravila nás o deset miliard v souvislosti s televizí nova a víc jak dvakrát tolik si přála nasypat do koryta v dalším krmení ve Vídni. Tak tohle pominulo. Včera se vynořila saň nová. Lichtenštejnsko odmítlo podepsat smlouvu o rozšíření Evropského hospodářského prostoru, protože má nevyřízené účty s Českem a Slovenskem. Jde o Benešovy dekrety, které byly aplikované i na občany Lichtenštejnska. K Lichtenštejnsku se připojilo i Norsko a Island a tak je připojení deseti států k Evropskému hospodářskému prostoru ohroženo. Je to kupodivu, jak se nedaří Benešovy dekrety nacpat pod koberec. Stále překážejí a budeme o ně zakopávat, o tento pozůstatek poválečné pomstychtivosti. V této souvislosti je půvabné tvrzení pana mnistra zahraničí, že pokud se nestaneme členy Evropského hospodářského prostoru, nebude to mít pro naše obchodníky žádné důsledky. Kdyby měl mít pravdu, pak - proč bychom tam měli vstupovat?

RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina - Kill Bill
Jednoznačné nadšení, tak bych shrnul svůj dojem z prvního dílu filmu Kill Bill. Ano, o tom s e hovoří často: Tarantino údajně natočil moc dlouhý film a proto ho rozdělil na dva kusy a budou se promítat samostatně. Nevěřím tomu! Film je koncipován jako pásmo, jako šňůra korálů, přičemž každý ten korálek je žánrově stylizovaná sekvence. Děj je jednoduchý. Zabijácké komando se pokusí zabít svoji někdejší kolegyni rovnou na její svatbě (navíc mladá dáma je těhotná). Nevěsta to přežije a když se po čtyřech letech probere z komatu (scéna probrání se je obzvlášť vypečená, nebudu prozrazovat, ale ta je pro opravdu silné nervy a žaludky), udělá si soupisku a pak navštěvuje své kolegy zabijáky a postupně je likviduje. Nic těžkého k pochopení. Tento díl končí po masové šermovací scéně,po které byste tak jako tak nechtěli vidět nic dalšího, ani kdyby vás šimrali samurajským mečem mezi lopatkami.

Teče zde celá Niagara krve, sekají se tu hlavy a ruce a propichují břicha i jiné tělesné partie. Tarantinovi se to ale podařilo posunout do neskutečné stylizace. Prostě víme, že je to film. Když si Uma Thurman sedne do letadla, vidíme, že je to plastiková hračka, a když hledá protivníka v Tokiu tím, že kouká z linkového letadla z okna a uvidí ho dole na ulici, je to jasná pohádka. Je to svět samurajských mečů, zde se zapomnělo, že "Bůh učinil lidi nerovné a Samuel Colt jim dal rovnost". Nad tím není třeba si lámat hlavu. Střílet smí jen tajemný Bill, se kterým se pořádně setkáme až v příštím díle.

Návod na shlédnutí filmu? Nehledejte poslání, nehledejte děj, pouze se dívejte a poslouchejte muziku. Samozřejmě že i tento film je estetizací násilí. Ovšem násilí je tak vysoko od země, že nám připadá jako bitevní výjev vyšitý na gobelínu. Surovost a vulgarita tu plní estetickou funkci. Chtělo by se říct, že Kill Bill předvádí vrchol současného filmového řemesla, hlavně tou bravurou, s jakou se zde přechází ze žánru do žánru (kreslený film nevyjímaje). Jenže řemeslo, to mi připadá jako hloupý výraz v souvislosti s tímhle filmem. Daleko spíš je to kumšt.

PSÍ PŘÍHODY: Pes jitrničku ukrad
Nemořím to zvíře hladem, psí bůh je mi svědkem! Dostává nažrat dokonce dvakrát denně. Pejskaři se tomu diví. Správně má pes dostat nažrat jen jednou denně. Bartovi dávám dvakrát a přece má docela štíhlou postavu na to, že je to rotvajler.

Samozřejmě že se tu a tam přikrmí. Něco vyloudí od návštěv, něco si vyslintá u stolu. Do mého talíře se nesnaží probourat.
Takže to bylo nečekané vybočení z mezí, to, co se stalo včera. Chystal jsem si snídani, černou kávu, krajíc chleba namazaný Ramou a na to plátek eidamu a dvě kolečka salámu. Zazvonil telefon, odešel jsem z kuchyně, popadl sluchátko, vyřizoval něco světaborného a najednou vidím běžet Barta.