ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS:Volný komunista Pěcha
Šestadvacetiletý David Pěcha nepropagoval v časopise Pochodeň svržení demokratického režimu. On jenom propagoval svoje názory a protože je u nás demokratický režim, může se těšit svobodě slova. Té svobodě, která neexistovala a neexistuje nikde, kde komunistický režim vládl nebo vládne.

Absurdita? Nikoli, je to realita. Šumperský okresní soud takto rozhodl. Leckomu se bude nad tím rozsudkem otevírat kula v kapse. Opravdu není těžké dojít k názoru, že demokracie si zase jednou uštědřila sama sobě políček.

Vtip je zřejmě v tom, že k procesu nikdy nemělo dojít. Od samého počátku byla zjevná nesmyslnost celé kauzy v zemi, kde je komunistická strana nejen legální, ale je významnou politickou silou. Sice nemá rozhodující podíl v parlamentě, ale svou přítomností dokáže znemožňovat sestavení funkční většinové vlády. o je problém komunistické přítomnosti v České republice. Článečky šestadvacetiletého horlivce v periodiku s nulovým dosahem, to je skutečně problém zástupný, neexistující. Samozřejmě, kdyby se měla brát litera zákona vážně, rozsudek by asi vypadal jinak.Jenže, proč by se měla brát litera zákona vážně zrovna v tomhle případě?

Jaké bude referendum, obecné nebo speciální? Tahle veledůležitá otázka je ode dneška na pořadu jednání parlamentu. Bylo by pěkné ji předložit občanům v referendu. Potíž je v tom, že občané nejsou na referenda nijak přehnaně zvědavi a k referendům chodí ještě méně, než k volbám. Soudí, že volby jsou na nic a referendum... úplně na nic. Vláda by si přála, abychom měli obecný zákon o referendu, tedy aby bylo možno vyhlašovat podle tohoto zákona referendum o kde čem, o pěně na pivu a o povinném očkování koček. Naopak ODS trvá na tom, že referendum má být zcela výjimečný způsob hlasování a přeje si, aby občané takto hlasovali o přijetí či nepřijetí evropské ústavy. Začíná zajímavá hra. ODS vidí v referendu o ústavě příležitost, jak ústavu odstřelit. Takže by mohla Špidlu podpořit v jeho přání mít zákon o referendu stran pivních čepic a očkovaných koček.

RODINA A PŘÁTELÉ: Jel jsem autobusem do Vrchlabí
V Čechách jsem jel naposledy linkovým autobusem před třiceti lety. Nyní jsem udělal reprízu a byl to zajímavý zážitek. Před třiceti lety to taky byl zajímavý zážitek. To jsem se tenkrát s přítelem Kovaříkem rozhodl jedné únorové noci, že se nám už nelíbí ve vypůjčené chatě v Albrechticích u Tanvaldu (psali jsme tam knihu, psali a dopsali, nikdy nám ji nevydali, rukopis ztratili) a vydali jsme se i s jezevčíkem Robinem pěšky do Prahy, v desetistupňovém mrazu. Pop třiceti kilometrech jsme chytli raní autobus a dojeli domů.

Tentokrát to nebylo tak dramatické. Ve Vrchlabí jsem měl s Mejznarově autoservisu své auto. Proč až u Mejznara, až ve Vrchlabí? Protože Mejznarův servis je spolehlivý, pečlivý, pan Mejznar a jeho paní jsou skvělí lidé, všichni zaměstnanci se kterými jsem se tam kdy sešel taky, mám to tam rád a stojí mi za to jet za nimi do Vrchlabí i kvůli výměně oleje.

Takže autobus: pro člověka zvyklého na autonomní dopravu je linkový autobus cosi odpudivého jako otrokářská loď. Je to chyba si to myslet. Čistě funkčně šlo všechno jak na drátkách. V pokladně na nádraží na Florenci mají počítače, lístky tisknou, autobus skutečně stál na peróně 23, odjel na čas, byl poloprázdný, seděl jsem pohodlně, přijel včas - trvalo to jen o nějakých 40 minut, než autem, lístek stál 129 korun, tedy méně, než by mě stál benzín. Škoda jen, že to nádraží je zasmušilé, špinavé, záchody tam páchnou jak rasův pytel, i ten autobus byl uvnitř jaksi šmucik. Je to asi začarovaný kruh. Spousta lidí by možná i ráda jezdila autobusem, kdyby to tam na nádraží a v autobusu nebylo šmucik, jenže ono je to šmucik takže raději se klepou autem a proto autobusové společnosti vydělávají ne dost peněz na to, aby daly autobusy a nádraží do pořádku.
Opakuji, funkčně bylo vše OK a těším se, že příště pojedu zase busíkem. Třeba ho někdo před tím vyluxuje.