ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Velmi černý humor
Nedělejte z nás hlupáky, chce se vzkřiknout nad oficiálním vysvětlením, jak to bylo s vozy Bezpečnostní informační služby, které se měly vyskytovat v blízkosti vzpurného poslance Josefa Hojdara. Dva kolem něho kroužily od června do září, tedy čtyři měsíce, avšak neměly za úkol ho sledovat. Pravděpodobnost, že by kolem vás šmejdily dva automobily BIS po celou třetinu roku a neslídily po vás, nýbrž po někom jiném, je asi taková, jako kdyby vaši zahrádku trefil meteorit třikrát po sobě. Předseda komise pro kontrolu BIS Jan Klas má nervy ze železa, když dokáže takový nesmysl říci, aniž by se dal do usedavého pláče.

Zároveň řekl, že poslanci nebudou zkoumat, co obě vozidla v Hojdarově blízkosti tropila. Co by tedy měla komise pro kontrolu BIS dělat víc, než by měla sledovat, zda někdo nezneužívá bezpečnostní službu k politickým účelům? A výskyt agentů BIS v blízkosti poslanců, to je přece politikum první třídy. Jan Klas dluží veřejnosti přesvědčivější vysvětlení, než jaké předvedl ve středu. Jinak opravdu propadneme stihomamu a budeme si myslet, že jsme přinejmenším na prahu policejního státu.

Příběh má svá "ale". Josef Hojdar začal zlobit 22. července, kdežto auta BIS v jeho blízkosti slídila už v červnu. To, co asi napadne každého, že totiž fízlomilný Špidla nasadil na zlobivého Hojdara "bisku" aby ho přivedl k rozumu nemá logiku. V červnu Hojdar ještě sekal latinu. Pilný čtenář detektivek tedy usoudí, že BIS se asi zajímala o něco jiného, než o Hojdara v souvislosti s jeho postojem k reformním zákonům. Třeba se zajímala o Hojdara kvůli něčemu jinému. Anebo se skutečně zajímala o něco jiného a Hojdar se kolem toho pletl čtyři měsíce omylem. A konečně: odkud znal Josef Hojdar čísla automobilů BIS?

Bohužel to není první aféra tohoto typu, která čeří náš politický život. Smůla je v tom, že sledování zpravodajskou službou skutečně asi nejde prokázat a vyšetřit. Takže, když Jan Klas říká, že případ nebudou zkoumat poslanci, ale měla by ho vyšetřit policie, je to další příklad černého humoru v tomto případu.

Poslanci asi mají skutečně jen limitované prostředky k vyšetření takového případu. Jsou to ale zákonodárci a měli by se pokusit vybudovat takové kontrolní nástroje, které by zneužití bezpečnostních služeb znemožnily. Jak to tak vypadá, zatím žádné fungující prostředky nemáme a tudíž dochází k aférám, ze kterých jde strach.
Klaus nepojede do Říma
O důvodech, které vedly prezidenta Václava Klause odmítnou účast na mezivládní konferenci Evropské unie v Římě víme málo. Je tedy předčasné dělat nějaké závěry. Z prezidentova vyjádření vyplynulo, že v Římě nebude čas o podrobnější diskusi o návrhu evropské ústavy. Těžko říci, z čeho prezident usoudil, že na to nebude čas. Je ale s podivem, že nejvyšší představitel státu, tedy hlava státu, se v krátké době dostal do sporu v americkým prezidentem, který dal najevo, že nestojí o setkání s ním, a s Evropskou unií. Kdybych to měl vyjádřit po sousedsku, lidi jsou takoví, jaké mají kamarády. V přeneseném slova smyslu - jaké kamarády má Václav Klaus? Bohužel to není jen jeho věc, je to přece jen hlava našeho státu.

RODINA A PŘÁTELÉ: Sbohem zombies
Je zajímavé, jak člověk postupně ztrácí zelenáčskou barvu a stává s e mazákem. Když jsem jel na první noční natáčení do hotelu Zálesák, byl jsem vyjevený a celou noc jsem bděl a ráno jsem byl mrtvej víc než zombie, kterou jsem hrál. Tentokrát jsem tam byl už posedmé.
Známky mazáctví - už minule jsem si vzal kostým domů a jel jsem na poslední natáčení už převlečený (samozřejmě nenalíčený, páni policajti konající špalír kolem našich silnic by ze mě dostali psotník, kdybych nalíčený byl), vezl si sebou spacák. Také paní maskérka byla už velmi otrlá a nalíčila mě jen napůl, že mě dokrvaví až těsně před začátkem záběru. Další mazáctví - našel jsem si v motelu už ne lehátko, ale postel, takže jsem - nalíčen napůl - zalezl do spacáku a vesele usnul. Takové noční natáčení si dám líbit.

Mělo to jedinou stinnou stránku: ti filmařští debilové mě vytáhli na celonoční frekvenci kvůli jednomu záběru o délce 5 vteřin!
Posledně mi vráželi baterku do huby zepředu, teď taky, ale točili to z boku a mohl jsem spokojeně odjet.
Což jsem učinil, pln radosti, že do motelu Zálesák mě už nikdy nikdo nedostane ani párem krušovických pivovarských koní.
Už proto, že tam ukrutně smrděj hajzly.