ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: S opicí k výšinám politiky
Poslanec Petr Kott, naposledy spatřený v doprovodu pořádné opice v parlamentní restauraci v pátek před důležitým hlasováním se odmítá vzdát funkce. A byl by hloupej, kdyby to udělal. Naopak, vždyť ho teď může čekat velkolepá kariéra. Zatím to byl muž beze jména. Ruku na srdce, komu z vás se rozjasní oči poznáním, když se řekne Petr Kott? Jeho zoologická příchylnost k primátům ho vysunula do popředí zájmu veřejnosti. Mohl by tam zůstat, přinejmenším do konce svého mandátu. Stačí jediné - zlobit dál. Stačilo by, aby se přihlásil o úřad jazýčku na váhách. Má k tomu sklon - vzkázal, že v pátek nebyl opilý, ale že tak vyjadřoval svůj politický postoj. Řekli mu, že ze sebe dělá blázna. Prokrindáčka, to by nebyl ve sněmovně ani první, ani poslední! A s opicí ruku v ruce to může dotáhnout až na ministerského předsedu.

Ale vážně - Kottův případ je ukázkou toho, jací lidé se mohou dostat do skutečně vysoké politiky. Je to vysvědčení stavu politiky v naší zemi. V normálním státě by se člověk s morální charakterovou výbavou nemohl dostat ani do komunální politiky.
Bude zajímavé sledovat,kam se Kott vrtne, pokud ho ODS skutečně vyloučí, a ono to na to vypadá. Ze strany ODS padlo už tolik silných slov, že nějaká smiřovačka si nebude možná, ani pouhé zapomenutí. Že by Unie? Tahle rozvrzaná lodička s dírou pod čarou ponoru si nemůže další závaží dovolit. Sociální demokracie? Lákadlo posílení křehké rovnováhy, znerovnovážnělé Josefem Hojdarem, ve veliké. Byla by to ovšem krutá cena položená na oltář pragmatické (=bezcharakterní) politiky.

RODINA A PŘÁTELÉ: Naposledy v motelu
Práce na filmu Choking hazard pokračují. V noci z úterka na středu končím coby zombie svoje působení v motelu Zálesák. Pak mě čeká ještě jedna noc, kdy budu vystupovat z hrobu někde v lese u Medníku. Bojím se toho - už bude pořádná zima, tak abych v tom hrobě náhodou nezůstal.
Správně bych už neměl nic v natáčení dělat - jsem mrtev! Hrdina filmu mě zahubil, neboť mi vrazil do zombácké huby baterku a pak mě srazil úderem čela. Rána to byla tak strašná, že se mi baterka v hubě rozsvítila a začaly mi světélkovat uši!

To se to takovému Kopřivovi napíše do scénáře, že "zombie padá s baterkou v ústech a svítí jí uši". Měli jste někdy rozsvícenou baterku v puse? A což ty žárovky na ušima. Musí být přilepeny a navíc zakryty, aby neosvětlovaly vlasy. Na sobě mám kabát a vlněné rukavice, takže je mi pod reflektory docela horko. Na mokrých uších lepenka nedrží. Stačí, abych pohnul hlavou a kamera vidí dráty. "Ještě jednou," vece režisér. "Výborný, zuž je to skoro vono, jedem znova!" volá ze svého stanoviště. "Tak to sjedeme naposled a tentokrát se to povede!" snaží se vnést optimismus do hlasu.
Nepovedlo se.
Nakonec se to povedlo, myslím si. Vidíte to na fotce, udělal ji Jirka Walker Procházka mým Sony U 20.
Teď ještě aby si to mysleli diváci v kinech. Premiéra má být 5. února 2004! Abych se jí dožil, po tom Medníku...